Ztraťte se v trollím lese a proměňte se ve vlky! Nad black metalovou trilogií norských Ulver

Jestli existuje něco jako zlatá éra norského blackmetalu, je to první polovina devadesátých let. Když v roce 1995 vydali Ulver svojí první oficiální desku Bergtatt – Et eeventyr i 5 capitler, působili jako zjevení. Tehdy ještě náctiletá kapela přišla s originální kombinací metalové agresivity s melancholičností severského folku. Sypačky a zkreslené kytary střídali s melodickými nápěvy nebo flétnovými party. Ulver se nedrželi ani klasických textových okruhů plných zla a satanismu. Namísto toho se zaměřili na folklórní příbehy a přírodu a neujížděli si ani na metalovém dresscodu. Oproti svým žánrovým vrstevníkům vypadali až podezřele civilně. Nepřekvapivě se v průběhu let Bergtatt stalo albem, které zcela zjevně ovlivnilo novější subžánry, jako je například cascadian black metal.

Ještě v roce 1995 Ulver začali pracovat na dalších dvou albech, která předcházela radikálnímu žánrovému skoku. Pro první tři desky se pak vžil název „blackmetalová trilogie“. Prostřední Kvestssanger byl experiment se severským folkem, o kterém sama kapela později začala mluvit jako nezralém pokusu udělat album klasické hudby. Poslední pomyslný díl ovšem opět pročísl vzduch. Syrový opus Nattens Madrigal pojednával o proměně člověka ve vlka a ukončil tak celou trilogii.

I do příběhu Ulver se vkradlo další devadesátkové téma v podobě smlouvy s major labelem. Velké vydavatelství Century Media, které Ulver tehdy přibralo do své stáje, nejspíš očekávalo pokračování vrstevnatých kompozic z Bergtatt, kapela jim nicméně doručila sadu neotesaných metalových skladeb bez náznaku folkových prvků. Zvuk kytar na nich doslova trhá uši a evidentně to byl vědomý záměr. Ulver k tomu zpětně dodávají, že už tehdy cítili, že hrubá autentická lo-fi nahrávka bude vždycky znít lépe než sebelepší pokus o kopírování úspěšných vzorců.

Možná i díky tomu kolem desky vzniklo hned několik hoaxů a historek, které podle kapely nejspíš vypustil label jako PR trik. Po blackmetalové trilogii Ulver začali podnikat velké žánrové kroky směrem k popu, ambientu nebo dronu. Ani to není překvapivé, sami členové kapely se zpětně shodnou, že v době vydání Nattens Madrigal jim bylo okolo dvaceti a osobní životní zlomy provázelo ujasňování si nejen hudebních priorit. To už je ovšem zas jiný příběh, do jiného dílu.

Kde se asi naučili Ulver tak dobře zpívat? Jak vznikaly jednotlivé části black metalové trilogie? A jaké příběhy se v nich snažili odvyprávět? Který norský filosof je ovlivnil? Jaký jazykem vlastně zpívají? Jaké hoaxy šířilo Century Media? A včem byla black metalová trilogie nepřekonatelná? Poslechněte si celou Špínu o tomto dřevním období kapely Ulver ze záznamu!