3000 km Novým Zélandem. Martin Mařík přešel trail Te Araroa a na konci uviděl kiviho

„Sestra, která žije na Zélandu, mě upozornila na to, že existuje trek přecházející celý Zéland. Řekl jsem, že nejsem blázen, abych něco takového šel. Pak jsem se ale jednou opil a ve 3:50 ráno jí poslal SMSku, že ten trek půjdu,“ říká Martin. Druhý den si zjistil základní informace, ještě dopoledne podal v práci výpověď a za dva dny měl letenky.

Velké krásy a velká převýšení na Jižním ostrově

„Byla to pro mě novinka, předtím jsem šel jenom 11 dní poutě do Santiaga. Nepřipravoval jsem se a tělo mě pak bolelo o to víc…“ Martin Mařík krátce navštívil svoji sestru, dokoupil zásoby a vybavení a zamířil do Bluffu na jižní konec trasy. Čekalo ho 3 000 kilometrů na sever. „Celý trail jde jen asi 300 lidí ročně. První týden jsem skoro nikoho nepotkal a bylo to pro mě náročné.“ Po prvních dnech zásadně redukoval náklad, který měl v batohu. „Každý den v novozélandských Alpách byl neskutečný,“ říká Martin, který mimo jiné zápasil s tím, že trek má na celé své délce více než 100 km převýšení. Sice nepřekračuje 2 000 m n. m., ale někdy výšku člověk ztratí a nastoupá třikrát za den. „Začínal jsem ve vysokých kotníkových botách, ale pak se jich zbavil a šel v terénních běžeckých botách. Pomohlo mi to mimo jiné s tím, že na Te Araroa se často brodí a pohorky dlouho vysychají.“ O své cestě psal mimo jiné na facebooku Mářa na cestách.

Severním ostrovem za ptákem kivi

V superlativech mluví na trase například o Richmond Ranges nebo Breast Hill treku a celkově doporučuje hlavně Jižní ostrov. Mount Cook, nejvyšší horu Zélandu, viděl z dálky a části trasy si mimo jiné zpestřoval hrou na ukulele, které si vzal s sebou, ačkoli umí jen pár písniček. Ve Wellingtonu si dal odpočinek a vyrazil na Severní ostrov, který má velmi odlišné, vlhčí klima a vegetaci.

3000 km Novým Zélandem. Martin Mařík přešel trail Te Araroa|foto: Osobní archiv Martina Maříka

Podle Martina Maříka měl velmi výživné části, včetně 300km plavby na řece Whanganui, ale taky spojovací úsek, kde musel jít po silnici. „Tam je škoda trávit čas, daly by se i odstopovat.“ Na úplném závěru měl v noci vzácnou příležitost vidět ptáka kiviho. „V noci jsme s čelovkou přepnutou na červené světlo šli po zvuku do lesa a viděli jsme ho, i když jen pár vteřin.“ Pak už ho čekalo jen víc než 100 km po 90 Mile Beach. „Myslím ale, že mi to ještě ani teď pořádně nedošlo, že jsem to zvládnul,“ usmívá se Martin Mařík v cestovatelském a outdoorovém magazínu Radia Wave.