Automatické mlýny v Pardubicích čeká proměna. Jak nový majitel vrací život starému objektu?

Bývalé Automatické mlýny koupil před šesti lety Lukáš Smetana. Zprvu mu to přišlo jako nesmyslný nápad, ale jakmile si v mobilu otevřel fotografie, bylo rozhodnuto. „Hned jsem se do toho areálu zamiloval,“ vzpomíná. V té samé době mu zavolal jeho starý kamarád architekt Zdeněk Balík, se kterým začal spolupracovat.

Areálu dominuje monumentální budova od architekta Josefa Gočára (dnes národní kulturní památka), kde by v budoucnu měla sídlit Východočeská galerie. Vedle přibudou dílny pro školy, kanceláře, byty a restaurace. Částečně tu bude investovat Lukáš Smetana, částečně pak Pardubický kraj, kterému patří některé budovy. „Kombinací funkcí chceme dosáhnout toho, že to tady bude žít ve dne i v noci,“ říká Lukáš Smetana, který by v areálu rád postavil i vlastní dům. Co ho láká na bydlení vedle staré továrny?

Jeho hlavním architektem je právě Zdeněk Balík z ateliéru zette, který ho do mlýnů vlastně přivedl. Jeho úkol bylo vymyslet novou podobu areálu. Koho dalšího k projektu přizvali? Co zachovat, a co naopak zbourat? To je problém, jenž se řeší u mnoha budov, které se modernizují či mění funkci. Jak vlastně zrealizovat konverzi staré budovy na novou? „Podle mě je nejdůležitější dobře vymyslet, co tam bude a proč,“ říká architekt. 

Zdeněk Balík projektuje také rodinné domy, které jsou vždycky na míru konkrétnímu majiteli a místu a téměř nikdy nejsou pravoúhlé. Jaké domy staví? Jeho poslední dům je částečně zapuštěný v zemi a má na střeše zlatý disk. A to měl majitel původně projekt docela konvenčního domu.

Mlýny Lukáše Smetany a nevšední architektonické uvažování Zdeňka Balíka. Plus pozvánka do pekárny a na střechu Automatických mlýnů. To vše najdete v novém díle Bourání.