Automatky: Dítě se může ztratit kdekoliv. Ví to vaše, co má dělat?

„Aplikaci je možné stáhnout na internetu. Pokud se dítě ztratí v lese, kde není signál, telefon mu ukradnou nebo mu právě dojde baterka, často neví, co dělat. Mechanické zapamatování čísla mohou využít i vcelku malé děti, které mohou někoho zatahat za rukáv a poprosit o půjčení mobilu,“ říká Lucie Hermánková, vedoucí linky 116 000 v ČR.

Horká linka Missing Children Europe funguje v 31 zemích Evropy. Využít ji můžete zejména ve chvíli, kdy se vám ztratí dítě na dovolené. „Když jedeme s dítětem do ciziny, mělo by dostat základní poučení o tom, co dělat, pokud se něco stane v zemi, kde se nedomluví. Jedním z těch pokynů je právě mít číslo 116 000 někde na plastovém náramku. Pokud na linku zavolá, my ho dokážeme velmi rychle lokalizovat,“ říká Hermánková.

Mezinárodní den ztracených a pohřešovaných dětí se každoročně slaví 25. 5. a měl by signalizovat nejen vzpomenutí na oběti hrůzných činů, ale i fakt, že je potřeba vést děti k samostatnosti, osobní odpovědnosti, obezřetnosti a informovanosti. A pro nás samotné by tento den měl být signálem právě k tomu, abychom byli všímavou veřejností.

V Česku funguje linka 116 000 od roku 2013. Její název se ale od celoevropské sítě linek ztracených dětí liší. Česká stošestnáctka se jmenuje Linka pro rodinu a školu. A to z velmi prostého důvodu. V České republice totiž, oproti ostatním evropským státům, funguje v hledání dětí velmi dobře policie. A to Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech (NKMPPD). Pokud tedy zavoláte na linku 116 000, přepojí vás v případě pohřešovaného dítěte právě na orgány policie.

„Pokud volá rodič v případě ztraceného dítěte k nám, odkážeme ho na polici, ale zároveň mu poskytneme pomoc v akutní krizové situaci, ve které se nachází. Zatímco se rozjede pátrání, my se snažíme rodiče uklidnit a díky tomu si třeba vzpomene na nějaké podrobnosti, které mohou policii v pátrání pomoci. Pomáháme ale i rodičům v těžkých situacích, kteří potřebují psychologickou podporu i ve chvíli, kdy mají děti doma. Může k nám zavolat i matka samoživitelka, která je unavená a neví, jak ideálně řešit třeba nějaký spor s dítětem či výchovný problém. Jsme tu ale i pro pedagogy, kteří zachytí šikanu. Může k nám zavolat kdokoliv, kdo má podezření na nestandardní chování dítěte nebo jeho okolí, protože naším zájmem je právě to, aby se dítěti dobře dařilo,“ upřesňuje Lucie Hermánková.

Děti - kluci|foto: CC0 Public domain

V České republice se ročně hledá asi 5 000 dětí. Osmdesát procent z nich tvoří nezletilí jednotlivci, kteří opakovaně prchají z ústavních zařízení, a zbylých zhruba dvacet procent oznámení (což je asi 2 000 dětí ročně) tvoří děti, které se nachází u jednoho z rodičů na území ČR nebo v zahraničí, přičemž na policii volá druhý rodič, u kterého dítě v danou chvíli není. Valná většina dětí se až na vzácné výjimky najde do několika hodin. Důkazem jsou i dostupné statistiky. NKMPPD vyzývalo veřejnost k pátrání po pohřešovaných dětech za rok 2014 čtrnáctkrát, v roce 2015 patnáctkrát a v roce 2016 šestnáctkrát. Ve všech případech úspěšně.

„To, čeho se veřejnost hodně bojí, jsou ojedinělé případy, kdy na dítě zaútočí agresor, který chce dítě sexuálně nebo jinak zneužít. Osobnost, která je velmi nestandardní. A takových po ulicích naštěstí neběhá tolik. Ale i kdybychom udělali cokoliv na světě, v těchto případech dítě neuchráníme. Protože je to statistika. Děti umírají z nejrůznějších důvodů a v těch jednotkách případů tomu prostě nejsme schopni zabránit. Zásadní je, že dětí, které umírají vlastní rukou nebo na nejrůznější onemocnění, je mnohem více. Jediné, co můžeme v takových chvílích dělat, je být všímavou veřejností. Pořád je lepší třikrát zbytečně hlásit a otravovat policii než to jednou neudělat.“

Poslechněte si rozhovor s Lucií Hermánkovou a dozvíte se mimo jiné i, co má vaše dítě vědět o krizové situaci.