Automatky: Saša jede! Je mu dva a půl roku a neustále s rodiči cestuje, pěšky nebo na kole

3. říjen 2018
Z blogu Saša jede

Pětačtyřicetiletý David Šifra má se svou jednatřicetiletou ženou dvouapůlletého syna Sašu. Saša je držitelem dvou českých rekordů a prakticky od narození cestuje.

Malý Alexandr Šifra jako vůbec nejmladší Čech dokázal projet 29 zemí světa. Jeho druhý rekord je výškový. Když bylo Sašovi 14 měsíců a 20 dnů, dojel až do výšky 5 050 metrů nad mořem. Do dvou let procestoval Kazachstán, Kyrgyzstán, Čínu, Vietnam, Malajsii, Singapur, Indonésii, Indii, Omán, Spojené arabské emiráty a Írán. Pak projel Tibet, usazený v cyklistické sedačce na tátově kole.

Sašovi je dva a půl roku a jeho rodiče s ním cestují neustále, zážitky z cest publikují na webu Saša jede, kde se David se svou ženou snaží vymezovat vůči předsudkům týkajícím se života s dětmi.

Poslechněte si první část rozhovoru s cestovateli a horolezci, kteří nezměnili po narození dítěte svůj život a pokračují ve svém dobrodružství.

„Nevystudoval jsem nic. Od 15 let jsem cestoval – Sibiř, přechod Karpat a tak dále. Deset let jsem byl dobrovolníkem v Afghanistanu, to byla moje nejdelší kontinuální činnost. Zabýval jsem se humanitární a rozvojovou pomocí i tady v Čechách,“ říká David Šifra, otec Saši, pokračuje tak v rozhovoru z minulého týdne a touto informací ledacos vysvětluje.

Šifrovi mají dvě základny, jedna je v Čechách a druhá v Hongkongu. V obou místech chodí malý Saša, když se na místě vyskytuje, od 14 měsíců do školky. Jeho rodiče sdílí názor, že dítě potřebuje tlupu. A i přes to, že neuznávají ani budík ani jakýkoliv jiný časový režim, našli soukromé školky, které jejich životní styl dokáží respektovat.

„Jsme založením liberálové, potřebujeme svobodu pohybu a takových lidí jako jsme my, jsou na světě desítky, možná i stovky milionů. Je to takové moderní nomádství, stejně jako my, ti lidé neustále putují z místa na místo. A neznamená to že nevytváří hodnoty. Většina z těch lidí pracuje v zemědělství, dělá sezónní práce, obchoduje. Neznamená to, že bychom byli líní, nebo že bychom nechtěli pracovat. Je to jenom jiný styl života než chodit do pravidelného zaměstnání, protože pro nás je nemožné žít v rámci měsíční dovolené,“ vysvětluje David.

Poslechněte si pokračování rozhovoru o životním stylu horolezců, kteří se vypravují na přechody hor s dvouletým chlapečkem, odmítají wordschooling a boří mýty o tom, že s dětmi končí život cestovatele.

Spustit audio

Související