Běžecká doba karbonová. O botách, které předběhly dobu a dělají zmatek

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Maratonci v botách Nike Vaporfly

Časy, kdy dosáhnutý čas vypovídal jen o píli a běžeckém výkonu jednotlivce, jsou pryč. Odvál je prudký vichr v podobě modelů značky Nike, které pustoší jeden rekord za druhým. V čem spočívá jejich výjimečnost? Stojí za krizí běžeckého sportu? A čeká podobně kontroverzní vývoj i jiné sporty?

Mít běžecké boty s fajfkou na boku je dnes velkým trumfem. Rekordy padaly v minulém roce na všech frontách: v maratonu je například překonala Brigid Kosgeiová, zatímco její keňský krajan Eliud Kipchoge pokořil dvouhodinovou hranici. Oba měli na nohou nové modely se zakřiveným karbonovým plátem a speciální pěnou s vysokou energetickou návratností.

Běhání – dříve tak jednoduchá a dobře měřitelná činnost – se po uvedení modelů Vaporfly a Alphafly přiblížilo světu Formule 1. „Dřív tolik nezáleželo na tom, v čem někdo běží – rozdíly byly malé. S uvedením modelů od Nike se to výrazně změnilo. Jejich boty převyšují konkurenci ve všech směrech,“ říká v nové Tribuně Vojta Jírovec a dodává, že jednotlivé komponenty v podobě zakřivené karbonové desky a speciální pěny tu už byly dříve, jen je nikdo z přímé konkurence – například firem Adidas nebo Puma – nedokázal skloubit.

„Dříve jsme věděli, že když běžec A zaběhl maraton za 2:05 a běžec B za 2:10, tak ten rychlejší více trénoval, má větší talent, lepší fyziognomii. Dnes to může být tak, že je ten rozdíl v botách a v reakci na ně,“ vysvětluje kontext Jírovec. Nicméně dodává, „že ne u každého boty fungují. Ne každý má stejný proces dopadu a někoho naopak vůbec nezlepšují. Třeba před několika týdny byl ve Valencii překonán silniční rekord na deset kilometrů a zaběhl ho běžec v obyčejných adidasech. Neměl žádné karbonové pláty, nic – a překonal tenhle dost prestižní rekord“.

Vývojáři v barvách oregonského giganta poměrně zavařili i světové atletice, která – zatím nepřesvědčivě – zareagovala úpravou pravidel. K zákazu bot ale nepřistoupila. „Ukázalo to na díru v pravidlech, které Nike využilo, aniž by se příliš muselo snažit,“ myslí si Vojta Ondráček. „Vytvořili boty, které jsou tak dobré, že o několik let předstihly konkurenci, která na to nemá jak odpovědět. Nejde o to, že by to byla forma dopingu,“ dodává Vojta Jírovec. A uzavírá: „Ty boty dělají pořádný zmatek.“

S popraskem kolem nových bot se pojí i nákupní a spotřební horečka. A také energetická náročnost. Za ní stojí zjištění, že „v podobě, kdy běžci pomáhají, vydrží nějakých tři sta kilometrů. Takže když si člověk jde dvacetkrát třicetkrát zaběhat, tak nevím, jak se tohle bude přenášet,“ pochybuje Martin Vait. „Jde o závodní boty, ne do tréninku, ale samozřejmě souhlasím s tím, že u těchto bot je ta náročnost větší,“ upřesňuje informace Jírovec.

Dříve platilo, že rychlejší běžec byl v závodě zkrátka lepší. Ale je to tak i dnes po uvedení speciálů, které svým nositelům poskytují několikaprocentní výhodu? Co modely Vaporfly a Alphafly znamenají pro současnou atletiku?