Bourání s Mirko Baumem 2: Ďábel je nejlepší designér

„Když nastoupíte do Jumbo Jetu, jsou tam koberce, běží tam televize, je to něco mezi rychlíkem a obývákem. Když si sednete do Gripenu nebo F16, každý předmět, který kolem sebe máte, je funkcionálně vymyšlený. Jde o to, udělat tu věc chytře. Na prvním místě je stroj. Je mi líto, že tahle estetika funguje jen u zbraní,“ říká Mirko Baum. Nepovažuje se za militaristu, účel Gripenu, ničit a zabíjet, považuje za politováníhodný. „Nekompromisní funkcionalismus extrémního technického myšlení ale vede ke krásným věcem,“ myslí si. „Moje asistentka jednou řekla, že ďábel je nejlepší designér,“ vysvětluje svou fascinaci technikou a designem zbraní a letadel. 

Bourání s Mirko Baumem: Jak provést neproveditelné a nenadělat si u toho do kalhot

• Upravit
• Smazat

V první části rozhovoru jsme si s profesorem architektury Mirko Baumem povídali o jeho dětství na okraji mladoboleslavského letiště, kde zatoužil stát se leteckým konstruktérem. Tentokrát si poslechněte o vzniku televizního vysílače na Ještědu, jeho vlivu na tehdejší studenty nebo o tom, jak dokázal Karel Hubáček zařídit v úplném bezvětří vítr pro sovětskou delegaci.

Do své tvorby se podle vlastních slov stále snaží pašovat technický detail. Podařilo se mu to například v Jaroměři a Hradci Králové, kde navrhl mosty. „Mně se líbí baziliky a kostely, ale neumím to. Geometrie je pro mě berlička. Já si někdy myslím, že ani nejsem architekt. Chtěl jsem být inženýr, a bohužel se mi to nepodařilo,“ směje se. 

„Stává se mi, že mě na každém rohu města něco uráží,“ říká Baum o životě architekta ve veřejném prostoru. „Měl jsem souseda muzikanta, který stále něco kutil. Byl dobrý muzikant, ale to, co kutil, bylo hrozný. Jednou jsem s ním o tom mluvil a řekl mu, že to, co mi svým kutilstvím nabízí, je asi, jako kdyby on žil ve světě, kde na každém rohu stojí amplion hrající pouze bavorskou dechovku. Nejvíc mě mrzí, když mě ve veřejném prostoru uráží práce mých kolegů, nebo kolikrát světově proslulých kolegů architektů,“ říká Baum. 

„Jestli někdo efektivně ničí svět, tak jsou to architekti,“ myslí si Mirko Baum. „Když projíždíte Pankrácem, jsou tam předměstské rodinné domy třicátých let s drátěným plotem. Kolem toho ale trčí mrakodrapy.“|foto: Barbora Linková

V Praze je to třeba Žižkovská věž, která podle něj kazí siluetu Vinohrad a vrcholku kostela Nejsvětějšího srdce Páně od Jože Plečnika. „Taky filharmonie v Hamburgu – Herzog s de Meuronem se museli zbláznit. Nebo Tančící dům. Nevím, proč se něco musí kácet, proč je sloup, který jde šejdrem, lepší než ten, který jde rovně,“ říká Baum. „Tančící dům je na každém plánu Prahy označen jako atrakce. Proč to musí vypadat jako tančící pár? Proč něco musí vypadat jako lední medvěd, rejnok nebo okurka? Architektura, která musí jako něco vypadat, mě děsí,“ říká Baum. 

„Jestli někdo efektivně ničí svět, tak jsou to architekti,“ myslí si. „Když projíždíte Pankrácem, jsou tam předměstské rodinné domy 30. let s drátěným plotem. Kolem toho ale trčí mrakodrapy. Co se stalo například s Frankfurtem, s tím krásným středověkým městem. Na Manhattanu je nádherná kolize toho pionýrského zaměření. Obdélníky křížících se streets a avenues, ze kterých rostou věžáky a mrakodrapy. Konflikt racionální planimetrie a iracionálního třetího rozměru je hrozně poetický,“ říká. Geometrii vnímá jako poslední pojítko s antikou. „Je to jedna z nejkrásnějších věcí, plná poznatků a tajemství. Říkáte si, jak na to ty lidi přišli. Nechápu, proč se o to dneska dobrovolně připravujeme. Mrzí mě, když slyším, že se geometrie už dnes neučí  na gymnáziích.“