Branko’s Bridge v Czechingu 2019: Koncerty jsou ta nejsilnější droga, kterou jsme si kdy dokázali představit

Branko's Bridge
Branko's Bridge

Talentovaná rock’n’rollová formace Branko’s Bridge odkazuje k vlivům surf rocku a psychedelii šedesátkových kytarovek. Čtveřice čím dál víc dokazuje, že v nasazení na pódiu převyšuje záplavu dalších pražských skupin s garážovým zvukem. Společně s dalšími nominovanými v soutěži Czeching 2019 vystoupí 22. června na stagei Radia Wave v rámci festivalu Metronome.

Kapela, která nazývá svůj styl hraní cheeseburger rockem a svoje koncerty přirovnává k pádu jedoucího auta z Brankova mostu v Bělehradě, bodovala už v hitparádě neobjevených Startér Radia Wave. Letos v dubnu pak vydali debutové EP Should’ve Been Here. S klávesistou Jonášem Vernerem, bubeníkem Danielem Králem, kytaristou Jakubem Bolbolem a zpěvákem Vojtěchem Váchou jsme se bavili třeba o tom, co si pod nálepkami, které se s kapelou po dobu jejich existence táhnou, představit.

Profil kapely Branko’s Bridge a další informace o projektu naleznete zde.

Váš název odkazuje k mostu v Bělehradě, máte známou historku o tom, jak jste se tam seznámili. Máte tedy zkušenosti s hraním v zahraničí?

Jonáš: Zkušenosti s hraním v zahraničí nemáme, a rádi bychom je měli, tak jestli poslouchá někdo ze zahraničí a mluví česky, tak prosím.

Jaký je váš koncertní cíl?

Jakub: Rádi bychom v Bělehradě hráli s kapelou, která se jmenuje Nuselský most.

Vzpomenete si na první nahranou písničku? Kde berete inspiraci?

Jakub: Úplně první písničku On the Run jsem napsal někdy v sedmnácti. V tehdejší kapele jsem s ní neměl úspěch, ostatním to připadalo jako zvuky traktoru a až moc rock’n’roll, který se jim nechtěl hrát. Musel jsem počkat až na správné lidi, aby z toho vznikla dobrá písnička.

Vojta: Podobně to bylo se mnou s písní Halfway to Nowhere. Zhruba v šestnácti jsem poslouchal Glory Box od Portishead a byl jsem v náladě, kdy jsem si začal hrát a nahrávat věci v GarageBandu. Jenom ty riffy byly strašně skvělý a vždycky jsem to chtěl s někým hrát, ale nikdo na to moc nereagoval. Pak jsme se sešli s Kubou ve zkušebně a přesně si pamatuju na moment, kdy jsme to zahráli, vymysleli refrén, vyběhli ze zkušebny a skákali okolo jako malí.

Kuba Kaifosz, hudební dramaturg Radia Wave, váš zvuk řadí někam mezi Rolling Stones a Growlers. V čem jste podle vás originální oproti dalším kapelám v Praze a v Česku?

Vojta: V tom, že nezpíváme česky, umíme zpívat anglicky. (smích)

Jonáš: Naše kapela má podle mě takových nálepek od Kuby Kaifosze v zásobě asi pět tisíc a neustále přibývají. Takže jsme asi nejvíc originální počtem všech těch nálepek a jejich různorodostí.

Zmiňujete, že hrajete cheeseburger rock, co si pod tím mám představit?

Jakub: Je to prostě cheesy… Ten anglický název značí něco, co je šťavnatý a je tam od všeho trochu. Je tam kečup, okurka, která ne všem chutná, je tam cibule, kterou si taky občas lidi nedají, je tam sýr, který není pro vegany, pak burger, který nechtějí vegetariáni i vegani, a bulka, která někomu může vadit. Ale dohromady si do toho může každý kousnout a ochutnat to, co chce, a najít si něco, co chce, aby mu chutnalo.

Zpíváte výhradně v angličtině. Vnímáte to jako výhodu pro hraní v zahraničí?

Vojta: Když jsem začal zpívat, tak jsem vůbec nepřemýšlel, že bychom někdy hráli v zahraničí. Jelikož jsem ale vyrůstal dost dlouho v Anglii, přišla mi škoda toho nevyužít. Myslím si taky, že angličtina je mnohem zpěvnější jazyk. Big up českým kapelám, co zpívají česky a dělají to dobře. Dost často si ale myslím, že pokusy s češtinou a zpíváním jsou aspoň pro mě trochu divný. Připadá mi, že v angličtině jsem mnohem uvolněnější a cokoliv, co zpívám, mi nepřijde zpětně nijak zvláštní. Kdybych něco z fleku zazpíval v češtině, když jamujeme ve zkušebně, tak bych si připadal divně – třeba, že zpívám o kozách někde na louce. V angličtině to má všechno o něco větší kouzlo.

Branko's Bridge cheeseburger rock

Co pro vás znamená úspěch?

Jakub: To, že nám ostatní budou nosit věci. Do zkušebny a ze zkušebny.

Před účastí v Czechingu jste prošli „hitparádou neobjevených“ Startér na Radiu Wave, jaký máte vztah k podobným hudebním soutěžím a hitparádám?

Jonáš: Hudební soutěže bereme jako fajn můstek k tomu se někam dostat, ale taky to může být ten případ, že vám někdo nebo něco jako tonoucímu podá stéblo a pak vás to požere. Takže je dobré si dávat pozor, aby nás nějaká soutěž nevrhla směrem, kterým úplně nechceme. Nedávno jsme kvůli tomu v jedné podobné soutěži účast zrušili. Czeching a Startér ale bereme rozhodně jako ty případy, které kapelám pomáhají. Ostatně naše kapela je dobrým příkladem.

Co je nejsilnější stránkou vašich koncertů?

Jakub: Naše koncerty jsou, z toho pohledu, jak to sami cítíme, extrémně živý a energický. Mají propady a nárůsty, kdy se z ploužáků a psychedeličtějších songů přelineme do rychlých punkových a garážových pasáží. Zrovna když si člověk chvíli oddychne, tak má hned možnost se zase nastartovat, pogovat a headbangovat, a pak to zase spadne do fáze, kdy si může znova oddychnout, pohupovat se, zavřít oči…

Vojta: Je to hlavně hrozně hezký prožitek. Každý má někdy náladu, kdy nechce mezi lidi nebo je nemocný, ale to je pryč, jakmile se dostane na stage a vidí všechny lidi okolo něj. Tenhle pocit máme hlavně díky kamarádům a fanouškům, kteří na nás chodili od začátku. Ti tu energii odstartovali a pořád se tam drží. Když člověk stojí před lidmi, jde hrát a vidí, kolik štěstí to všem na místě může způsobit, tak to člověka ultimátně nakopne. Absolutně jsem to nechápal po prvním koncertě. Slezl jsem dolů z pódia a uvědomil jsem si, že to pro mě byla ta nejsilnější droga, kterou bych si kdy dokázal představit, že bych si dal.

Co je nejlepší a nejhorší na tom být hudebníkem?

Daniel: Nejhorší je řešení organizačních věcí, co se týče koncertů a propagace obecně, která zabere mnohem víc práce a času, než by si člověk mohl představit. Zároveň je ale nejlepší vylézt na stage a vidět, jak z tebe najednou všechno opadne. Je jedno, jestli má člověk teplotu nebo špatný den, ale najednou si člověk užívá jen moment toho hraní. A samozřejmě je nejlepší cestování – je dost jednoduché tímhle způsobem cestovat po Česku.

Dost originálně používáte sociální sítě – místo tradičních pozvánek píšete krátké texty plné metafor a úryvků vytržených z kontextu. Jakým způsobem pracujete s propagací na sociálních sítích?

Jonáš: Snažíme se to dělat, protože víme, že sociální sítě už jsou součástí kapely – ať chceme, nebo ne. Sebeprezentace může vypadat jakkoliv, můžeme suše napsat „máme venku singl…“ nebo to můžeme napsat třeba pozpátku nebo v jinotajích. Tak jsme to udělali s Kubou, když jsme vytvořili krátké texty, které kompletně vyšly k naší desce. Nevíme, kdo je četl a komu se líbily, ale prostě tam jsou. Každý se tak na písničky může podívat z trochu jiného směru. A taky hlavně můžeme lidi trochu pobavit, což je vždycky lepší než se prezentovat jenom nudně a suše.

Poslechněte si celý profilový rozhovor s kapelou Branko’s Bridge, která je nominovaná v letošním Czechingu.