Camino a spol. Proč lidé chodí na poutní cesty, kdy jim překáží samota a kdy klábosení?
„Často je pouť momentem životní revize, ohlédnout se za minulostí a hledat vizi do budoucna,“ říká v Balancu o duchovních poutích a putování Helena Kosková, lektorka, terapeutka, zahradnice. Jít pěšky, často stovky kilometrů, sám nebo ve společnosti a nechat na sebe působit přírodu, chůzi i vlastní nitro. To se nejčastěji děje na duchovních poutích. Co od nich lidé očekávají, proč vyráží a z čeho jsou nadšení i zklamaní?
„Člověk vykročí z každodennosti, vstoupí do jiného světa a může vést lépe dialog se sebou samým, se svou duší, s přírodou a něčím, co nás přesahuje.“ Pouť se liší od pobytů v ústraní nebo meditačních či jógových retreatů. Většinou se odehrává v přírodě a chůze je nezbytná. Má své tempo, neustále se mění okolní krajina a otevře se prostor pro utřídění myšlenek, reflexi, pro uzavření psychologických procesů. Pomáhá se také izolovat od technologií, zejména neustále zapnutého mobilního internetu.
„Lidé si dávají také spirituální záměry, chtějí vyjádřit svou víru, spojit se s tím, co je přesahuje.“ Pouť může být přechodovým rituálem, zejména pro mladé lidi na prahu dospělosti. Ale každý může mít přehnaná očekávání. Nejeden poutník je zklamaný, když dorazí do cíle a nic velkého se nestane. Roztrpčení může zesilovat i to, že se z některých poutních míst staly turistické atrakce. Ale cestu je důležité nechat působit, některé změny nebo vhledy se mohou objevit až po letech, některé ihned. Důležité je být otevřený všemu, co se může objevit.
„Podstatné je, jak se vrátíme domů. Aby se změna, která se udála uvnitř nás, byla viděna i žita navenek.“ Známá česká pohádka o Honzovi, který se vypravil do světa, je vlastně sebepoznávací i duchovní poutí. Zápecník Honza vystoupí ze své komfortní, ale zatuchlé rutiny. Vstoupí do světa, čekají ho výzvy a překážky. Když je překoná, přinese dary pro sebe i pro své okolí. Vrátí se jako mladý muž a začne další fázi života.
Poslechněte si celý Balanc o duchovním putování a dalekých cestách.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
