Co se skrývá za oknem jedoucího auta? Dálnice D1 jde projít i pěšky a je to o dost hezčí zážitek
Jsou věci, které se v Česku neříkají. Nepravděpodobné věty. Třeba tahle: „Já mám D1 hrozně rád.“ Umělec Ondřej Vinš jel po neoblíbené dálnici v autě pouze jednou, zato ji ale prošel pěšky. Z Prahy do Brna mu to trvalo týden. Zhruba stejně dlouho jako autem, když máte štěstí na kalamity. V dalším dílu Krokem, série o chůzi, se vydáváme na výlet podél D1.
„Každý, kdo jede autem po dálnici, kolem sebe vidí jen záblesky krajiny. V té rychlosti nestíháš vnímat všechno pořádně,“ vysvětluje mladý umělec, proč se před lety rozhodl absolvovat AVU s výletem podél dálnice. „Hodně mě vábilo zjistit pospojování fragmentů, které vnímáš během cesty. A tak jsem v březnu 2015 vyrazil,“ říká umělec o výletě, při kterém dodržoval jediné pravidlo: dálnici musel mít na doslech.
Úplně stejné pravidlo si před lety stanovil i britský spisovatel Iain Sinclair. V jedné ze svých mnoha knih, London Orbital, se spisovatel vydává pěšky podél dálnice M25, takzvaného londýnského vnějšího okruhu. Jeho bizarní cestopis slouží hlavně k tomu, aby odhalil špínu Londýna. Sinclair v knize potkává Anglii, která se schovávala za dálničními svodidly a za ploty s nápisem Zákaz vstupu. Tohoto světa si člověk neměl všimnout.
I Ondřeje lákalo zkoumat okolí nejdůležitější dálnice v Česku. „Prapůvodní myšlenka byla, že chci zjistit, co se tam děje s prostorem a časem,“ říká Ondřej, který stejně jako Sinclair přišel na to, že anonymní koridor D1 nejlépe prozkoumá pěšky, kdy mezi ním a krajinou není žádný prostředník. Chodil a zkoumal, měl jen dva úkoly denně: ráno vyrazit, večer se někde v tom hukotu utábořit, udělat si oheň. „Vložíš do té krajiny nějaký svůj režim. Je v tom taky něco pravěkého.“
Co Ondřej zjistil při své pěší cestě po dálnici z Prahy do Brna? Poslechněte si další díl série Krokem a vydejte se na místo, které je pro chodce těžkou exotikou.
Související
-
Když nemáš kam jít, zbývá ti prostě chodit. Jak můj otec prošel devadesátkovou Prahu, aby nebyl sám
Hrdinou dnešního dílu série Krokem je člověk, který začal chodit z nouze. Toulat se po devadesátkové večerní Praze byla jedna z mála věcí, která mu zůstala.
-
Chceš se mnou chodit? Pohyb po dvou změnil lidstvo víc než cokoli jiného, říká evoluční antropolog
Cyklus reportáží Krokem zkoumá kouzlo zdánlivě banální lidské činnosti – chůze. Dnes zkoumáme první kroky lidstva. Co všechno chůze po dvou člověku přinesla?
-
Procházka je pro mě lék první volby, říká fotografka, která zachycuje nenápadná městská zákoutí
Chůze je pro mě fyzický prožitek radosti, říká Karolina Ketmanová, která fotí Prahu tak, že vypadá jako cizí město.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
