Čtyři důvody, proč se Kanada stala rájem indie rocku

Ještě na konci minulého tisíciletí se kanadský pop nedal brát příliš vážně. Reprezentovaly ho průmyslové hvězdy jako Celine Dion nebo Shania Twain a alternativní scéna živořila zcela na okraji. Jenže pak se objevily kapely jako The New Pornographers, Broken Social Scene či Arcade Fire a staly se synonymem nové indierockové horečky ze severu. Civilní vzhled a vystupování si u nich podávaly ruce s hymnickými refrény a angažovanými tématy a kanadská vlna pomohla definovat indie rock v novém tisíciletí. Vyvrcholila v roce 2011, kdy Arcade Fire získali cenu Grammy za album roku. Pak pomalu odumřela, její dopad je ale cítit dodnes. Proč se zrovna Kanada stala novým rájem nezávislé hudby?

Síla spolupráce

„Když točíme desky, je při tom spousta třenic. Je to, jako když maluješ a někdo přijde a prskne ti na plátno modrou kaňku. Říkáš si: proč tam sakra přidal zrovna modrou kaňku, ale pak se nad tím zamyslíš. To je ono, my totiž věříme jeden v druhého a věříme ve výsledek,“ říká v rozhovoru Brendan Canning, zakladatel Broken Social Scene, jedné z klíčových kapel kanadské indierockové vlny. I když v jejich případě by možná bylo lepší mluvit spíše o kolektivu. Jádro Canning – Kevin Drew je stejné, kolem něj se ale točí desítky jednotlivců, kteří podle potřeby či volného času přispívají svým talentem. Koncerty i natáčení desek je vyloženě komunitní záležitost. V nadsázce se o nich někdy mluví jako o „Wu Tang Clanu kanadského rocku“ a možná ani oni sami netuší, kolik mají členů.

Čtěte také

Podobně rozrostlou partou jsou i The New Pornographers, kteří vznikli trochu jako „all stars“ band vancouverské scény, nespočet kreativních mozků se soustředí i kolem Arcade Fire, pod jejichž křídly vyrostli třeba Final Fantasy / Owen Pallett či skladatelka Sarah Neufeld. Členové Broken Social Scene se kromě domovské kapely různě sdružují i do dalších projektů nebo navazují spolupráce se spřátelenými kolegy. Na stejném principu fungují i The Hidden Cameras, volnomyšlenkářský tým kolem multiinstrumentalisty Joela Gibba.

Běžnou součástí koncertů kanadských kapel je třeba moment, kdy si muzikanti začnou vyměňovat nástroje a pouští se do radostných komunitních jamů. Sdružování indie muzikantů do „klanů“ je nepochybně reakcí na dobový individualismus či fetiš sólových hvězd v popu. Jistě, podobně obří kolektivy zakládající si na demokratických principech někdy fungují trochu těžkopádně – třeba Broken Social Scene trvalo sedm let, než se přes své sólové projekty dostali k nové společné desce, umělecká dynamika kolektivu kreativních mozků je ale něco, co jim můžou ostatní jen závidět.

Městské scény

Zatímco ve Spojených státech či v evropských zemích si hudební talenty jako magnety přitahují výhradně velká města, Kanada má podobných rovnocenných center hned několik. I díky výše jmenované tendenci ke kolektivismu, jsou pak komunity v metropolích, jako je Vancouver, Montreal či Toronto, příhodným místem kvasu, z něhož se může zrodit něco zásadního. Už v polovině 90. let ostatně zaujala hudební „tastemakery“ parta kapel v Halifaxu v čele se Sloan. V jejich rockovém driveu a chytlavých powerpopových refrénech tehdy mnozí viděli novou Nirvanu (i oni podepsali značce Geffen) a Halifax se měl stát novým Seattlem. Nic z toho se nenaplnilo, obrazně se ale dá říct, že svých „Seattlů“ měla Kanada v následujících letech hned několik.

Arcade Fire _|foto: JF Lalonde

Album Mass Romantic od The New Pornographers z roku 2000 otevřelo oči všem, kdo si mysleli, že ve Vancouveru se neděje nic zajímavého. O dva roky později se to stejné podařilo Broken Social Scene s You Forgot it In People, jež se stala esenciální torontskou deskou, a v roce 2004 dostali Montreal na rockové mapy Arcade Fire, než je následovali Wolf Parade ze stejného města s Apologies to the Queen Mary (2005).

Ženský element

V New Yorku se na počátku tisíciletí odehrávala jiná rocková revoluce, která vracela do hry syrové garážové kytary a drzé rock’n’rollové páskovství. Svět si kapel, jejichž jméno muselo nutně začínat na určitý člen (The Strokes, The Walkmen, The Hold Steady), nejprve všímal víc, vlna zájmu ale poměrně rychle opadla a dnes je to už víceméně zapomenutá kapitola rockových dějin. Jaký byl zásadní rozdíl mezi americkou a kanadskou vlnou začátku tisíciletí? Bylo to zapojení výrazných ženských autorek i hlasů.

The New Pornographers měli ve svém středu výraznou písničkářku Neko Case, Arcade Fire těžili a pořád těží z vizí Régine Chassagne, které kapelu posunuly směrem ke Karibiku, kde vyrůstala. A Broken Social Scene by byli samozřejmě poloviční bez svých zpěvaček a autorek Leslie Feist a Emily Haines. Některé z jmenovaných zpěvaček dokázaly odstartovat i vlastní úspěšné sólové kariéry, Feist se díky platinovému albu The Reminder z roku 2007 a hitu 1234 stala regulérní hvězdou, která přerostla svoji domovskou kapelu a vlastně i kanadskou scénu. Její hity můžou hrát v Sezamové ulici nebo v reklamě, když ale Broken Social Scene zavolají, přispěchá k reunionu.

Podpora státu

Není to žádná náhoda, že rozkvět kanadské indie scény spadá právě do začátku tisíciletí, kdy se hudební průmysl začal potýkat s velkou recesí. Na trhu se otevřelo okno pro hudebníky operující na nezávislé bázi, kanadské hvězdičky ale zároveň mohly využít síť štědré státní podpory, která v zemi tradičně funguje, podobně jako třeba v severoevropských zemích. O support muzikantům se starají městské i provinční granty v síti Arts Councils, v programu Factor lze například získat peníze na koupi nástrojů, natáčení demonahrávek i koncertování. Kanada se také pečlivě stará o vývoz své kultury do zahraničí. Součástí pomocné infrastruktury je i kritická cena Polaris Music Prize, která se začala udělovat v roce 2006. Její vítězové, ale i nominovaní obdrží nemalé částky.

S dotačními programy pro umělce jsou samozřejmě spojené i časté debaty ohledně spravedlivosti nastaveného systému. Jisté ale je, že kanadským hudebníkům pomohly přežít v časech, kdy se hudební průmysl znovu učil vydělávat peníze. Pohodlné jistoty grantů možná zároveň způsobily, že po explozi první poloviny dekády přišly hubenější roky stagnace. Z novějších jmen už podobné proslulosti v rámci nezávislé scény získali z kytarových kapel snad jen Japandroids (Post-Nothing, 2009) či hardcoreoví Fucked-Up (The Chemistry of Common Life, 2008). Příklon k syrovějším rockovým formám a následně i elektronice byl nepochybně reakcí na čím dál konzervativnější sound kanadského indie rocku, který začal připomínat skanzen.

Grimes|foto: 4AD

Pomyslný vrchol „kanadské vlny“ přišel v únoru 2011, kdy si Arcade Fire odnesli hlavní cenu z ostře sledovaného ceremoniálu Grammy. Jejich Suburbs zároveň dovršilo jednu etapu kapely i kanadské scény, jejich následné album Reflector se už neslo ve znamení žánrového přemetu směrem k taneční hudbě. A otěže největší hvězdy kanadské indie scény po nich symbolicky převzala v roce 2012 elektronická producentka a zpěvačka Grimes.

Deset vrcholů kanadské indierockové horečky

1. The Arcade Fire – Funeral (2004)
2. Broken Social Scene – You Forgot it in People (2002)
3. The New Pornographers – Mass Romantic (2000)
4. Wolf Parade – Apologies to the Queen Mary (2005)
5. The Arcade Fire – Suburbs (2010)
6. Feist – The Reminder (2007)
7. Final Fantasy – He Poos Clouds (2006)
8. The Unicorns – Who Will Cut Our Hair When We’re Gone (2003)
9. Stars – Set Yourself on Fire (2004)
10. The Arcade Fire – Neon Bible (2007)