„Dávej pozor, nelez tam, něco se ti stane!“ Strach mají rodiče i děti. Jak s ním nakládat?
„Rozhodně strach nikdy nezlehčujme,“ varuje psycholožka. Poslechněte si Houpačky o strachu dětí, o strachu rodičů, o jejich propojení i o fobii z knoflíků
Strach je součástí našeho života a jeho úkolem je chránit nás před nebezpečím. Do života dětí vstupuje prakticky hned po narození a od této doby je třeba se s ním nějak popasovat. „Odstíny strachu cítí i malá miminka,“ říká dětská psycholožka Lucie Kotková.
„Rodiče někdy dělají jakoby nic. Bojí se, že když budou s dětmi o strachu mluvit, zhorší to,“ popisuje Kotková své zkušenosti z praxe. Podle ní je přitom důležité s emocí strachu dítě seznámit a ukázat mu, jak s ním nakládat.
Čtěte také
„Nemusím to jako rodič vyřešit. Mým úkolem je dát podporu a ukázat, že tu jsem, beru situaci vážně a věřím, že dítě dokáže svůj strach jednou překonat,“ nabízí psycholožka cestu.
Do života dětí vstupují i vývojové strachy. „Přijdou a odejdou, my je rozhodně zaznamenáme. První je strach ze ztráty kontaktu, kolem osmého měsíce se objevuje strach z cizích lidí. U batolat přichází strach z odloučení, říkám tomu čas otevřených dveří od záchodu. Kolem tří let přicházejí bubáci a strašidla a strach ze tmy,“ vyjmenovává odbornice.
„Strach musíme stejně jako všechny další emoce brát vážně. Dítě se naším zlehčováním bát nepřestane, jen se bude cítit samo,“ varuje.
„Noční můry a děsy jsou zdviženým prstem, že se něco děje,“ říká psycholožka. Kdy je čas na odbornou pomoc? Co se stane, když dítě pochopí, že jednou zemře? A můžeme předat dětem svou fobii z pavouků? Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
