„Dávej pozor, nelez tam, něco se ti stane!“ Strach mají rodiče i děti. Jak s ním nakládat?

„Rodiče někdy dělají jakoby nic. Bojí se, že když budou s dětmi o strachu mluvit, zhorší to,“ popisuje Kotková své zkušenosti z praxe. Podle ní je přitom důležité s emocí strachu dítě seznámit a ukázat mu, jak s ním nakládat.

Čtěte také

Lepší si občas nabít než se celý život klepat hrůzou. Co je strach a jak s ním žít?

„Nemusím to jako rodič vyřešit. Mým úkolem je dát podporu a ukázat, že tu jsem, beru situaci vážně a věřím, že dítě dokáže svůj strach jednou překonat,“ nabízí psycholožka cestu.

Do života dětí vstupují i vývojové strachy. „Přijdou a odejdou, my je rozhodně zaznamenáme. První je strach ze ztráty kontaktu, kolem osmého měsíce se objevuje strach z cizích lidí. U batolat přichází strach z odloučení, říkám tomu čas otevřených dveří od záchodu. Kolem tří let přicházejí bubáci a strašidla a strach ze tmy,“ vyjmenovává odbornice.

„Strach musíme stejně jako všechny další emoce brát vážně. Dítě se naším zlehčováním bát nepřestane, jen se bude cítit samo,“ varuje.

„Noční můry a děsy jsou zdviženým prstem, že se něco děje,“ říká psycholožka. Kdy je čas na odbornou pomoc? Co se stane, když dítě pochopí, že jednou zemře? A můžeme předat dětem svou fobii z pavouků? Poslechněte si celý rozhovor.