Deska týdne: DRC Music

Londýnský zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista Damon Albarn se za svoji více než dvacetiletou hudební kariéru zapsal do povědomí lidí především jako neúnavný a hyperaktivní chrlič hudby. I navzdory své nadprodukci se ale vždy dokázal poměrně ladně pohybovat po několika hudebních ostrovech najednou.
Nejspíš není nutné připomínat jeho působení v jedné z nejslavnějších anglických kapel Blur. Tohle nadmíru sofistikované uskupení, pro které začal být subžánr britpop velmi brzo těsný, stihlo vydat sedm desek a patří k tomu nejlepšímu, co ostrovy za poslední dvě dekády nabídly hudebnímu světu.
Albarnovu hudební dráhu a jeho lásku k africké hudební kultuře mapoval Jiří Špičák.

„Zatímco z některých skladeb dýchá spontánně radostný duch kolektivní kreativity, z jiných je cítit lehká nedotaženost a křeč. Kompozice, které mají pečlivou strukturu a vycizelovaný tvar, střídají fragmentární tracky, jež působí přinejlepším jako torza. Pestrost a různorodost desky se tu občas překlápí ve svůj negativně podbarvený opak – v nesourodost a pastiš. V každém případě jde ale o dobrodružný, ve většině případů osvěžující poslech, jehož nezvyklý charakter ještě umocňuje fakt, že desítky konžských umělců zde hrají často na podomácku vyrobené nástroje. Kinshasa One Two možná není tak úplně vyrovnaná, ale disponuje jakousi primární silou, s jejíž pomocí si nenápadně podmaňuje naše sluchovody a bezděky přitahuje naši pozornost. Může se stát, že zanedlouho (slabším momentům navzdory) budete kolem téhle nahrávky tančit jako kolem kmenového totemu,“ říká redaktor Aleš Stuchlý. Poslechněte si celou recenzi!

DRC Music – Kinshasa One Two |foto: oficiální stránka DRC Music

Druhý hodnotitel, redaktor Jan Bárta, přitakává: „Výsledek spolupráce skupiny západních tvůrců s místními muzikanty má většinou spíše podobu kompromisu ve formě více či méně chaotického jamovaní, než nějaké opravdu nové sonické sloučeniny. Za oněch pět dnů nahrávání Kinshasa One Two, které tak tak stačily k vzájemnému oťukání, by pravděpodobně stejně ničeho většího dosáhnout nešlo. Spolupráce muzikantů se pro jazykovou bariéru často nesla v duchu komunikace skrz okamžitou přenositelnost rytmů a melodií – a zde se DRC Music dotýká kořenů hudby samotné. V nejsilnějších momentech zde dochází k ojedinělému úkazu – symbióze dvou zcela odlišných světonázorů, hudebních paradigmat i tvůrčích postupů v až dojemně krásný moment splynutí. Muselo jít o vskutku neopakovatelné muzikální dobrodružství schopné změnit jednotlivým aktérům život. A takových v dnešní hudbě mnoho není.“ Poslechněte si celou recenzi!

DRC Music |foto: oficiální stránka DRC Music