Deska týdne: Pomůžeme vám dospět. Snail Mail se učila od Liz Phair, která změnila rockovou hudbu

Snail Mail
Snail Mail

Osmnáctiletá kytaristka Lindsey Jordan, která aktuálně jako Snail Mail vydala silnou debutovou desku Lush, stihla předtím hrát jenom v jedné kapele – hrála s ní covery americké písničkářky Liz Phair z 90. let. Se svojí hrdinkou sdílí mnohé v přístupu k hudbě, když se svěřuje s nejintimnějšími pocity dospívající holky. Je příznačné, že letos vyšla k pětadvacetiletému výročí i reedice debutu Exile in Guyville od Liz Phair – váhající teenageři to měli těžké tehdy, jako dnes.

Písničkářky Liz Phair a Lindsey Jordan sice dělí několik generací, ale mají mnoho společného a jsou to spřízněné duše, jak samy říkají. Jejich hudební cesty mají dost podobný směr. Na kytaru se učily od útlého věku, vyrůstaly na americkém předměstí a zpívaly o tom, co se jim honilo hlavou během nejbouřlivějšího období lidského života. V písničkách dokáží vystihnout pocity teenagerek a dodat jim odvahu jednoduše proto, že všechny strachy, které posluchačky trápí, prožívají i další lidé. Phair i Jordan navíc vydaly své debutové desky shodně u vydavatelství Matador a znamenalo to pro ně průlom do mainstreamu. Čerstvě ho prožívá druhá zmíněná.

Dnes jedenapadesátiletá Liz Phair vydala grungem ovlivněné album Exile in Guyville v roce 1993 a na rockových festivalech vyčnívala jako jedna z mála žen – a snažila se alespoň trochu narušit stav indie rocku, který pořád připomínal klučičí šatnu po hodině tělocviku. Tehdejší společnost pro ni ztělesňovalo vymyšlené maloměsto Guyville, o kterém Phair na desce zpívá. „Ta chlapská mentalita, chlapi jsou chlapi a ženský se od nich mají učit,“ popisovala Phair. Bylo to v době, kdy z měst ve státu Washington přišla vlna riot grrrls, které začaly hrát punk a ukázaly, že holky na koncerty nechodí jenom okukovat kluky.

Phair tu zpívá o známostech na jednu noc, úzkosti z budoucnosti a touze po opravdové lásce: „Chci kluka a všechny ty kraviny, jako jsou milostné dopisy.“ Exile in Guyville byl ženský protipól k albu Nevermind od Nirvany, které vyšlo jenom o dva roky dříve – a v mnohém ho dokonce překonává a zároveň Phair tak předznamenala úspěch zpěvaček jako Alanis Morissette. Phair se podařilo na desku přenést naléhavou intimitu svých předchozích kazetových nahrávek, které právě vycházejí v rozsáhlé reedici Girly-Sound to Guyville. „Rozumí tomu každý, kdo utekl od hádky s rodiči, s dupotem vyběhl schodiště, zabouchl za sebou dveře pokoje, vytáhl deníček zpod matrace a začal do něj psát své hysterické proklamace,“ připomíná hudební publicistka Amanda Petrusich v osobním textu pro server Pitchfork – pro její tápající třináctileté já album znamenalo posvátný kodex a mapu ukazující cestu k dospělosti.

Deska týdne: Kapelní dodávka místo vysoké. Snail Mail na Lush tancuje mezi zranitelností a patosem

Snail Mail

Lindsey Jordan, hudebnice z amerického Baltimoru, skrývající se pod pseudonymem Snail Mail, vloni překvapila suverénním EP Habit, natočeným v osmnácti letech. Nyní přichází s debutovou deskou Lush, na které znovu s odzbrojující naivitou, ale bez patosu zpívá o komplikovaných vztazích.

„Intimita, to je jedna z nejradikálnějších věcí, kterou můžete dnes udělat. Každého odzbrojí,“ říká Phair v rozhovoru s Lindsay Jordan, která na aktuální desce Lush přepíná mezi znuděností a jásavým nadšením, což odráží to, jak náhle probíhají změny nálad u teenagera. Jordan je smělá a zpívá prostě: „Nemáš mě snad ráda pro to, jaká jsem?“ Indie rock je v jejím podání deníčkovou zpovědí, která ale překvapí tím, jak dospěle působí – je slyšet, že Jordan se ve svých emocích vyzná, dokáže je dobře popsat a znovu je s každou písničkou prožívat. „Všechny songy musely mít takovou sílu, že se u nich můžu během každého koncertu rozbrečet.“

Lindsey Jordan dělá hudbu v úplně jiném světě než Liz Phair. Dnes už nejlepší indie rock hrají ženy, jak prohlásil minulý rok deník The New York Times a nebyl rozhodně sám. Nejsou to čtyřčlenné skupiny složené ze samých kluků, které posouvají kytarový žánr dopředu. Nové vlivy, emoce, postupy a také témata queer lidí přinášejí holky v kapelách. Nejlépe současný stav komentuje samotná Liz Phair: „Rokenrol není mrtvý, vyvíjí se. A Snail Mail je důkazem, že ženy převzaly vládu a jsou z nich nové rockové vzory.“

Jaký význam mělo album Exile in Guyville od Liz Phair v indierockové historii? Co má americká písničkářka společného se současným objevem Snail Mail? Poslechněte si celý příspěvek.

Spustit audio

Související