Deska týdne: Waxahatchee se už nechce spoléhat na obyčejnost
Autenticita a obyčejnost jsou ve světě nezávislého rocku pořádně tvrdé měny a písničkářka Katie Crutchfield vystupující pod jménem Waxahatchee se je nebojí použít. Proslavila se deskami natočenými ve sklepě pod domem svých rodičů, zpívá o obyčejných láskách a vyrůstání v zapadákově a hudební tisk ji s chutí onálepkoval jako indierockovou obdobu syrového televizního seriálu Girls. S novým albem Ivy Tripp už ale jen Waxahatchee vstupuje do nové éry – deska už celá vznikala v newyorském studiu Wherever Audio a vychází na kultovních Merge Records. Své kouzlo bezprostřednosti ale Katie Crutchfield ještě naštěstí úplně neztratila.
V rozhovorech k nové desce mluví Katie Crutchfield o tom, že chtěla na Ivy Tripp zachytit bezcílné bloudění dnešních mladých lidí, kteří odhodili hodnoty spokojeného života svých rodičů a vlastně moc nevědí, co se sebou. Téma alba se nicméně zrcadlí hlavně v žánrové roztříštěnosti. Waxahatchee chvíli zní jako projekt ložnicové lo-fi estetiky – v La Loose se zpívá do laciných Casio rytmů a v baladě Summer of Love natočené jen se španělkou dokonce štěká pes z ulice. Pak ale přijdou skladby jako Air nebo Bonfire, které dostaly v postprodukci kabát hutné rockové psychedelie a je na nich cítit, že Waxahatchee by ráda zkusila i komplexnější písničky s propracovanějším zvukem, jako to dělají třeba Warpaint.
Čtěte také: Přečtěte si také recenzi Jiřího Špičáka: „Z desky Ivy Tripp je pořád cítit napůl naivní estetika DIY, svět na koleni tištěných časopisů a atmosféra garáže, ve které se poslouchají jenom dávno objevené a zamilované kapely.“
V písničkách Waxahatchee se prolíná indie folk vycházející z estetiky labelu Saddle Creek (Bright Eyes, Cursive) s návratem k hrdinům alternativního rocku 90. let, jako jsou třeba Liz Phair nebo PJ Harvey. Místo zarytosti riot grrrls ale Katie Crutchfield nabízí přívětivější a hlavně mnohovrstevnatější tvář ženského rocku. Stale By Noon, Blue nebo úvodní Breathless se obejdou bez bicích a svou éterickou hypnotičností jsou nakonec zajímavější než klasické rockové vypalovačky, jako Under a Rock nebo The Dirt.
Obyčejnost, která Waxahatchee dostala na vrchol indierockové scény, může být stejně tak darem jako prokletím. Čtyřicet minut Ivy Tripp díky střídání přístupů rozhodně nenudí a Katie Crutchfield umí napsat chytlavé písničky, jen potenciál příběhu holky s kytarou odkudsi z Alabamy, který „dohrává“ i obal nové desky, je trochu limitovaný. Určitě si to uvědomuje i ona sama a chce z něho vykročit. A Ivy Tripp je dobrým prvním krokem.
Hodnocení: 75 %Waxahatchee – Ivy Tripp (Merge Records, 2015)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
