Deska týdne: Young Fathers se na Cocoa Sugar kají i rouhají, žánrově multikulti album nezklamalo

Young Fathers zažívají nejlepší léta. Prestižní Mercury Prize za desku Dead v roce 2015 byla jenom začátek. Obdivují je největší jména ostrovní hudební scény jako Massive Attack a poslouchá je Irvine Welsh, tvůrce knižní předlohy filmu Trainspotting. Režisér Danny Boyle na jejich hudbě postavil velkou část soundtracku k druhému dílu ukazující generací raverů, kteří se tak bránili dospělosti. Young Fathers jsou už jednou nohou v mainstreamu, ale na hlavní jméno festivalu Glastonbury to ještě není. Každopádně jsou ve formě a jejich třetí studiové album Cocoa Sugar vychází ve správný čas – nejvíc zajímavé momenty jsou zde ty, kdy se relativně přímočaré popové melodie a rozjasněné chorály střetnou s nečekanými zvukovými experimenty. Když se členové, kteří personálně propojují liberijské, nigerijské a skotské kořeny, střídají u mikrofonu, až zapomenete, kdo vlastně zpívá.

Jestliže bylo možné na předchozím silně politickém albu White Men Are Black Men Too najít náznaky hip hopu, nyní Young Fathers nálepku „alternativní rap“, která se jim tak lepila na paty, definitivně pohřbili. Někdo o albu Cocoa Sugar napsal, že zní, jako by noise-rappeři Death Grips měli dítě s Frankem Oceanem. Je to docela výstižné, jenom by to chtělo ještě přidat velkolepé gospelové sbory, popový tah na branku jako hitová továrna Motown, dubový groove a trochu klubové elektroniky. A vokály? Nejlépe se hodí staré označení pro rap, které vymyslel hudební publicista Jiří Černý – perkusivní zpěv.

Cocoa Sugar je opravdu plné protikladů a ukazuje obě strany života. Tu hořkou i sladkou, světlou a temnou, jak popisují sami Young Fathers v rozhovorech, a úvodní singl Lord je toho skvělým příkladem – pere se tu láska s nenávistí, dobro se zlem a po pokušení přichází pád. „Láska chce rozdávat, nenávist chce vzrušení,“ ozývá se líbezným hlasem. A o kousek dál: „Tohle je kříž, který musím nést.“ Něžné piano s rozzářeným gospelem zastíní disonantní beaty a temné odříkávání. Album je vůbec plné biblických odkazů a dotýká se tématu víry – je zpovědí, pokáním, rozhřešením, rouháním. Někdy jsou texty hodně cynické, jako v Holy Ghost, kde je refrén skandovaný až s kazatelským zápalem: „Mám v sobě žár Svatého ducha, jako v pekle, můžeš tomu říkat rouhání.“

Young Fathers – Cocoa Sugar|foto: Ninja Tunes

Neznamená to, že by na nahrávce nebyla žádná politika – trio je angažované, uvědomělé, ale o politice mluví spíše v náznacích. Young Fathers zvou do nebe, jako v závěrečné Picking You, ale ukazují i peklo, které je dlážděné kreativními huby, startupy a manažery úspěchu. „Wow, nejlepší čas být naživu, všechno je úžasné, říkám wow,“ recituje odevzdaný hlas bez špetky emoce v tracku Wow, který je postavený na naprosto extaticky uspěchaném beatu – a zesměšňují mantru vštěpující nám, že žijeme v nejlepším z možných světů, která ale ve zmiňované písni připomíná spíš bolestný výkřik.

„Není možné, abychom zněli normálně,“ přiznala kapela, která staví hudebně i tematicky na vykořeněnosti, v rozhovoru pro deník The Guardian. A něco podobného zazní i ve skladbě See How: „Někdy mám kajícnou náladu a přeji si, abych mohl žít více méně normální život.“ I když se o Cocoa Sugar píše jako úkroku směrem k popu, je to vlastně další deska Young Fathers. Divná, hitová, extatická, žánrově i ideově multikulti. Jejich kouzlo se překvapivě ani s Cocoa Sugar ještě ve vodách současné hudby nerozpustilo.

Ochutnejte album Cocoa Sugar s naší hudební redakcí a poslechněte si rozhovor, kde nahrávku rozebírají Jiří Špičák a Miloš Hroch.

Young Fathers – Cocoa Sugar (Ninja Tune, 2018)
Hodnocení: 80 %