Devadesátky končily Matrixem. Slavný sci-fi film slaví dvacáté narozeniny a pořád dokáže inspirovat

Z filmu Matrix
Z filmu Matrix

Když se dnes řekne, že je něco „matrix“, každý tak trochu ví, co se tím myslí – asi stejně, jako když se řekne, že je něco „psycho“. Není mnoho filmů, které by takhle zlidověly a přešly do běžného slovníku. Dvacet let od premiéry se potvrzuje, že Matrix sourozenců Wachowských byl v mnoha ohledech skutečně přelomovým filmovým dílem.

S jistou mírou zjednodušení se dá říct, že hollywoodská kinematografie jednadvacátého století začíná se dvěma filmy – X-Meny Briana Singera z roku 2000, kteří odstartovali cyklus superhrdinských blockbusterů, a Společenstvem prstenu Petera Jacksona z roku 2001, s nímž začaly velkolepé adaptace populárních fantastických literárních předloh. V tom případě ale platí, že s Matrixem svým způsobem končí hollywoodská devadesátá léta. A to i přesto, že ve své době film Wachowských působil na mnoho diváků i filmových kritiků jako zjevení.

Z filmu Matrix

Počítačový programátor a hacker Neo se jednoho dne setkává s tajuplnou ženou, která si nechává říkat Trinity a tvrdí mu, že se musí seznámit s ještě tajuplnější osobou jménem Morpheus. Ve stejnou dobu ho začínají pronásledovat agenti ve slušivých oblecích, kteří zjevně nemají nic lepšího na práci než ho co nejrychleji sprovodit ze světa. Neo se konečně setká s Morpheem a ten mu nabídne dvě možnosti – červenou pilulku, která mu ukáže skutečnou povahu světa, a modrou pilulku, která celý jeho život vrátí zpátky do normálu. Neo se rozhodne vzít si červenou a... a zbytek už všichni známe.

Ve své době ale Matrix patřil mezi filmy, u kterých nebylo slušné dopředu prozrazovat děj, aby diváci nebyli ochuzeni o překvapivé zvraty, jež stavěly na hlavu předchozí vyprávění. V roce 1999 měl kromě Matrixu premiéru ještě neméně legendární Klub rváčů nebo Shyamalanův Šestý smysl. Podobné hry s diváckými očekáváními ale sahají až do hlubokých devadesátek k Prvotnímu strachu, Obvyklým podezřelým a v jistém smyslu i k raným Tarantinovým filmům Gauneři a Pulp Fiction. Dnes nám může zápletka, že svět je ve skutečnosti počítačová simulace zlotřilého stroje, který si z lidí udělal živoucí baterie, připadat poněkud ohraná. V roce 1999 to ale byl nečekaný dějový zvrat, který bylo potřeba nechat diváky prožít na vlastní kůži.

Postmoderní hrátky s vyprávěním nebyl jediný trend devadesátkové kinematografie, který Matrix dotáhl k určitému vrcholu. Hollywood se po celou dekádu nepříliš úspěšně vyrovnával s progresivním literárním žánrem osmdesátek, totiž s cyberpunkem. Vlna románů a povídek fascinovaných počítačovými technologiemi, tělesnými implantáty, všemocnými korporacemi a posthumanismem započala už zkraje osmdesátých let texty autorů jako William Gibson nebo Bruce Sterling. Už na začátku devadesátých let nástrahám virtuální reality čelil třeba Trávníkář Bretta Leonarda a v roce 1995 měl Keanu Reeves doslova plnou hlavu dat v adaptaci slavné Gibsonovy povídky Johnny Mnemonic.

17 statečných aneb Český filmový bestiář 90. let, part I

02973037.jpeg

Následující text není souvislým článkem. Není to ale ani suchá encyklopedie. Můžete ho číst od začátku do konce, nebo prostě začít, kde vás napadne. Můžete ho číst pozpátku, nebo vzhůru nohama, konec konců, téma „devadesátek“ jako dekády plné hledání nové perspektivy k tomu svádí. Nešlo nám o komplexní pokrytí 90. let a jejich filmových vrcholů.

Problém těchto a dalších hrátek Hollywoodu s cyberpunkem byl v tom, že se jejich tvůrci snažili naroubovat cyberpunkové prvky na schémata béčkových akčních filmů nebo hororů. Z těchhle snah vznikly i pozoruhodné filmy jako Zvláštní dny Kathryn Bigelow, Smrtihlav Alexe Proyase nebo Virtuosity Bretta Leonarda, ale Wachowští do nich vnesli svěží vítr. Autorská dvojice se totiž inspirovala v zemích, které cyberpunk už do velké míry žily a dokázaly ho zapracovat i do vlastní popkultury – totiž v Japonsku a Hongkongu. Matrix vděčí za hodně japonským sci-fi anime jako Akira, Neon Genesis Evangelion a především Ghost in the Shell. Jejich DNA se prokopírovala nejen do designu celého futuristického světa, ale třeba i do mytologických jmen jednotlivých postav a vlastně i do mesianistického tónu celého vyprávění o hackerovi, jehož osudem je spasit celé lidstvo. Fanouškové Gibsonových románů z téhle verze cyberpunku jistě neměli o nic větší radost než z brakového Mnemonica s Keanu Reevesem. Na druhou stranu, pro hollywoodskou sci-fi znamenal Matrix velký průlom, ze kterého do nějaké míry žije dodnes – stačí se podívat na současné adaptace cyberpunkových anime Ghost in the Shell a Alita.

Z filmu Matrix

Druhou asijskou destinací, ze které Wachowští mocně vycházeli, byl Hongkong. Ani tady se nedá říci, že by byli první, kdo s hongkongskými akčními filmy koketoval. Naopak, Hollywood po celá devadesátá léta přetahoval tamní talenty do svých služeb. Legendy jako John Woo, Tsui Hark, Jackie Chan, Jet Li nebo bojový choreograf Yuen Woo-ping natáčely po celou dekádu řadu více méně rozpačitých titulů. Matrix ale jako jeden z prvních dokázal dostat dynamiku hongkongské akce do Hollywoodu, navíc nečekaně do velkorozpočtového fantastického filmu. Wachowští využívali techniku, které se volně říká wire fu. Oproti kung fu je to hodně stylizovaný způsob boje, kde jsou protagonisté zavěšeni na drátech a skáčou do nadlidských výšek a dálek, případně provádějí další věci přesahující schopnosti obyčejných lidí. Hongkongský choreograf Yuen Woo-ping západnímu publiku předvedl odlehčenou dynamiku bojových scén, jakou v asijském podání poznala řada diváků poprvé až o rok později se slavným filmem Anga Leeho Tygr a drak.

Fuka, Tesař, Fila: Matrix byl zjevením. Fanouškovská pocta žánru se nestala blockbusterem přes noc

Z filmu Matrix

Co znamenal pro žánrovou kinematografii film Matrix, když v roce 1999 vstoupil do kin? Ve výročním ohlédnutí k 20. narozeninám kultovního snímku hledali odpověď publicisté František Fuka, Antonín Tesař, Kamil Fila, Boris Hokr a Tomáš Stejskal. Co pro ně postmoderní narativní hra na odkrývání skutečného světa pomocí červené pilulky znamenala tenkrát a jak se na příběh o vyvoleném hackerovi dívají dnes?

Matrix by samozřejmě nebyl také vůbec možný bez zásadního vývoje v počítačových speciálních efektech. To, co začalo na začátku devadesátek s Terminátorem 2 a Jurským parkem, se v Matrixu rozvinulo do podoby, kdy začínalo být těžké rozhodnout, co je dělané na počítači a co ne. To byl velký rozdíl oproti Trávníkáři nebo Johnny Mnemonicovi, kde počítačové animace působí z dnešního pohledu děsivě primitivně. Největším triumfem počítačové grafiky byly v Matrixu slavné zpomalené „bullet time“ scény, natáčené komplikovaným způsobem.

Kromě obdivu nad jeho vypravěčskými finesami, designem a speciálními efekty se Matrix dočkal i celé řady důmyslných filozofických interpretací. Matrix je svým způsobem jednoduchý i složitý film zároveň. Mesianistický příběh o programátorovi, který spasí lidstvo před zlým počítačem, tu předtím už byl mnohokrát. V řadě detailů a dialogů se ale film zlehka dotýká množství filozofických problémů tak dráždivým způsobem, že mu neodolal ani Slavoj Žižek.

Matrix se stal legendou, která se ale rychle vyčerpala. Druhý a třetí díl Matrix Reloaded a Matrix Revolution už zdaleka nemají lehkost a originalitu prvního dílu. Wachowským se nikdy nepodařilo natočit nic, co by se Matrixu svým významem nebo kvalitou byť jen přiblížilo. Také hollywoodské science fiction filmy rychle ztratily sofistikovanost Matrixu a do velké míry se vrátily k oprašování starých space oper pro mládež jako Star Wars a Star Trek. O to výjimečněji ale Matrix dodnes působí.

Co všechno Matrix inspiroval a proč se k němu dodnes tvůrci vztahují? Poslechněte si příspěvek Antonína Tesaře.