Díky míchání kultur se zase objevují vůně, které jsme dlouho necítili, říká parfumérka Hlavatá

25. květen 2018

Rozhovor VR a MM

„Vůně je pro savce, tedy i pro lidi, věc přežití. Čich je smysl, který vzniká první a odchází poslední,“ říká Petra Hlavatá. Vůně podle ní zásadně formují naši osobnost a vnímání světa. Dítě čichem okamžitě rozeznává svou matku a třeba i rasismus je prý záležitostí čichu. V Evropě díky současnému míchání kultur dochází ke znovuobjevování starodávných vonných látek Východu, podobně, jako to bylo v renesanci.

Pro vůně jednotlivých regionů jsou zásadní lokální byliny, stromy, jídla a nápoje, ale i čisticí prostředky. „Zrakem vnímáme osmdesát procent, zapamatujeme si dvě. Čichem vnímáme dvě a nezapomeneme nikdy. Co se týká dlouhodobé paměti, vzpomínek, fixace dobrého a špatného, čich je mnohem průkaznější,“ popisuje Petra Hlavatá.

Vnímavost a porozumění vůním probouzí ve škole čichu. Tvoří vůně na míru osobnosti a nezůstává jen u současnosti. „Velmi ráda pracuji s minulostí, kde je pro mě větší prostor pro kreativitu. Načtu si historické prameny o historické osobnosti a její době a pak skládám vůni.“

Petra Hlavatá mění představy lidí o vůních a čichu. Původní profesí je farmaceutka, ale na cestách po světě zjistila, že ji nejvíc ze všeho zajímají vonné esence, vůně a jejich historie. Vedle vlastních linií se věnuje i navrhování vůní přímo na míru osobnostem ze současnosti i z minulosti. Učí lidi cítit a rozšiřovat si vnímání ve škole čichu. Vedle vlastní alchymické parfumerie v centru Prahy založila i archiv vůní v Kladrubech.

Z čeho konkrétně vycházíte při tvorbě vůně z jiné doby? Jak se vlastně zkoumá historie vůní?

Dočteme se o nich ve starých egyptských papyrech, v alchymických a klášterních spisech. V historických záznamech je popsané, jak to vonělo ve starém Egyptě, v Řecku nebo Římě. Po nástupu křesťanství začalo být vonět hříšné a vůně byly dlouho vyhrazené kostelům. Vůně byly ale vždy spojené s rituály, říká se, že jsou potravou bohů. Už tři králové přinesli Ježíšovi kadidlo, myrhu a zlato. Historie přírodních vonných látek je prokazatelně pět tisíc let. Současné syntetické vůně existují jen sto let.

Vůně souvisí s pamětí a emocemi, jak je to s provázaností s barvami?

Skládat vůně je jako skládat hudbu, potřebujete označit tóny, od těch nejvyšších až po ty nejnižší. Proto jsou barvy dobrý dorozumívací jazyk. Já hodně pracuji s historií vonných látek a ta začíná vonným kouřem, per fume. Ta stará kadidla, ty nejhlubší tóny jsou značené hnědě, tmavými barvami.

Logo|foto:Český rozhlas

Jak je to s genderem a vůněmi? Má smysl dělit vůně na mužské a ženské? Bylo takové dělení běžné i v minulosti, nebo je to novodobá věc?

Staré lékárenské spisy označovaly květiny za ženské a signovaly je Venuší a Lunou. A vše ze stromů bylo popisované jako mužské a značené Sluncem a Martem, například kadidlo. Najdete to v herbářích a starých spisech. Ale třeba v Asii, odkud jsou ty hutnější a hlubší tóny, jsem nezaznamenala, že by třeba muž měl problém nosit růži. Pro ně je to svatá esence a jsou na ni zvyklí. V každé rodině je růžová voda. Ale i u nás je řada mužů, kteří nemají problém říct, že jim květiny pěkně voní a že by tu vůni rádi nosili. Vůně milují lidé s fantazií, kteří mají širší spektrum vnímání. Často jsou to kreativní lidé se zdravým sexuálním životem. Vůně podporují rozvoj vědomí.

Jak se tvoří naše vnímání vůní, co nám voní a smrdí? Co formuje vkus našeho cítění? Cítíme všichni podobně, nebo každý jinak? Poslechněte si v rozhovoru Veroniky Ruppert s Petrou Hlavatou.

autor: Veronika Ruppert