Dvojí metr na sexuální obtěžování: Joe Bidenovi projde, co Trumpovi ne

Měsíc před začátkem Bidenovy prezidentské kampaně v březnu 2019 se začaly ozývat první hlasy hovořící o tom, že Joe Biden má problém se sexuálním obtěžováním. Lucy Flores, bývalá státní zástupkyně Nevady, prohlásila, že ji Biden líbal a osahával bez jejího svolení. Následně se přidalo několik dalších žen, které měly stejnou zkušenost. V průběhu kampaně se také ukázalo, že se Biden nevhodně chová k dospívajícím dívkám. Jedné desetileté dívce řekl, že se vsadí, že je určitě tak chytrá, jako je hezká. O pár měsíců později poradil jedné třináctileté, ať si drží raději kluky dál od těla. Samotné průpovídky se mohou zdát nevinné, ale naznačují, že Joe Biden nemá problém nahlas hodnotit atraktivitu žen a dívek. A to se do slušné společnosti nehodí, obzvlášť, jedná-li se o malé holčičky.

Závažnější svědectví pak přinesla Tara Reade, která pro Bidena pracovala na začátku devadesátých let, když byl ještě senátorem za Delaware. Nejprve hovořila o nevyžádaných dotycích na krku. Později ale v rozhovoru pro podcast novinářky Katie Halper sdělila, že ji Biden jednoho dne v kanceláři přitlačil ke zdi a strčil jí prsty pod sukni. Když ho odstrčila, řekl jí, že nechápe, co Reade dělá. Slyšel prý totiž, že se jí líbí. Reade následně incident oznámila své nadřízené. Ta podle jejích slov ale celé obtěžování shazovala a vysvětlila jí, že takhle to chodí. Záhy se Reade v Bidenově kanceláři přestalo pracovně dařit a čelila nejrůznějším ústrkům.

Čtěte také

#MeToo vrací úder: Harvey Weinstein půjde za mříže. Jak to promění debatu o sexuálním násilí?

Reade se podle vlastních slov v lednu 2020 obrátila na fond Time’s Up s žádostí o podporu. Fond vznikl v roce 2017 jako reakce na hnutí #MeToo. Má pomáhat obětem sexuálního obtěžování a násilí zajišťovat právní zástupce, případně celou kauzu medializovat. Fond jí ale odmítl pomoct a Readová je přesvědčena, že důvodem je propojení zástupců fondu s lidmi z Demokratické strany a podporovateli Bidena.

Tak jako u většiny případů sexuálního obtěžování je i tento příběh o tom, že jedna strana říká něco, druhá to popírá, důkazy chybí a je na nás si vybrat, komu budeme věřit. Zajímavé nicméně je, že sám Biden byl v případech republikánských skandálů sexuálního obtěžování tím, kdo opakoval, že ženám je potřeba v takových kauzách věřit. V případě slyšení tehdy uvažovaného nejvyššího soudce Bretta Kavanaugha dokonce tvrdil, že pro ženy je extrémně těžké veřejně přiznat, že je někdo obtěžoval. Proto je prý třeba předpokládat, že mluví pravdu.

Jeho reakce na vlastní nařčení ale úplně neodpovídala tomu, co dříve prohlašoval. Biden sice natočil video, v němž své chování vysvětluje a omlouvá se. Nemluvil v něm však o sexuálním obtěžování, ale o tom, že je „kontaktní“ a občas někoho chytne za krk nebo za ramena a druhému se to nemusí líbit. Lepší než nic. Vzhledem k tomu, že skandály nakonec přestál Kavanaugh, Trump i třeba Louis CK, možná by bylo lepší, kdyby se k nařčení postavil rovnou čelem. Je to smutné, ale některé chování bylo v devadesátých letech běžnější než nyní. S lidmi, kteří se ho dopouštěli, se musíme smířit. A možná není vždy nutné odstranit je z veřejného života. Zavírat ale oči před tím, co udělali, protože v jiných věcech se s nimi shodneme, by nemělo být přijatelné.