Hergot!: Otevírání oken katolické církve
60. léta proběhla v duchu rokenrolu a sexuální revoluce, Ameriku ovládli hippies a hnutí proti rasové segregaci, ve městech západní Evropy se bouřili levicoví studenti a v Praze se schylovalo k pražskému jaru. Zásadní pohyb ale proběhl i v katolické církvi. V letech 1962–1965 se uskutečnil II. vatikánský koncil, který otevřel v mnoha ohledech katolickou církev modernímu světu.
Současný papež František nedávno oznámil, že hodlá kanonizovat dva významné papeže 20. století. Jana Pavla II. a Jana XXIII. Právě druhý jmenovaný se zapsal do historie jako svolavatel koncilu. O papeži XXIII. i o II. vatikánském koncilu si povídali Jakub Ort, Petr Wagner a Dominik Čejka s historikem z Akademie věd ČR docentem Jaroslavem Šebkem, odborníkem na dějiny katolické církve ve 20. století. Jaroslav Šebek pomohl objasnit, co bylo cílem II. vatikánského koncilu, jaké konkrétní změny se projevily v katolické církvi i jak lze chápat proreformní a protireformní frakce, které proti sobě stojí od dob koncilu až po dnes.
Že se nejedná o historické téma odtržené od reality, napoví mnohé exkurzy k dalším papežům a souvislosti s dnešní dobou. Bavili jsme se i o dědictví koncilu dnes. Podle hosta pořadu ostatně lze najít mezi papežem Františkem a Janem XXIII. mnohé paralely a kanonizace Jana XXIII. může v lecčems symbolicky předznamenávat Františkovy snahy a směřování. Jaroslav Šebek se navíc netají tím, že by „bylo potřeba znovu otevřít okna a pustit do církevních struktur čerstvý vzduch“.
V obvyklém biblickém okénku jsme hledali paralely mezi výňatkem z koncilního dokumentu a starozákonním prorokem Jeremjášem a celý pořad provázela typická pokoncilní hudba, totiž folkové a bigbítové mše 60. a 70. let.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.