Hovínko, věc veřejná. Výběr plínek nebo rutina čurání spojuje i rozděluje napříč generacemi

9. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy dítě na nočníku, nočník, mimino

Martina Poliaková si tentokrát do konverzačních Houpaček pozvala mámy Janu a Marii, které mají dvou- a tříleté děti, aby si povídaly o tématu, které následuje v žebříčku důležitosti hned po jídle a zároveň je jen o kousek před spánkem. Jakou měly maminky představu o řešení hovínek a čurání miminek, než se jim narodila? Co soudí o látkových nebo jednorázových plínkách a řešily bezplenkovou metodu? Jak se připravily a jak poté v praxi měnily své každodenní návyky?

Jana dostala v průběhu těhotenství sadu látkových plínek, které její rodiče schovali ještě po ní samotné. Rozhodla se látkovat ze tří důvodů – ekologické šetrnosti, přívětivosti vůči pokožce dítěte a také proto, že se domnívala, že se pak bude dcera rychleji učit chodit bez nich.

Čtěte také

„Ze všech těchto důvodů se osvědčil jen první. A i ten jen částečně. Loni nás lockdown uvěznil na chalupě, kde nebyla pračka, takže tím jsme s látkovýma plenama skoncovali,“ vysvětluje a dodává, že dceři se v jednom roce navíc objevil ekzém. Teď však přichází nové starosti. „V Eliných dvou letech je aktuálním tématem nočník.“ Doma ho sice mají, ale dcera jej zatím ignoruje. Spory o různé metody výuky jeho používání pak v rodině budí vášně.

Marie si ještě v těhotenství také pořídila celou základní výbavu látkových plen, ale po porodu císařským řezem je z praktických důvodů odložila stranou a celou rutinu se nakonec nenaučila. Velké téma je u nich doma otázka, čím utírat zadeček. Marie řeší zejména chemické složení ubrousků a také to, že se její tříletý syn Eda nechce utírat ničím jiným.

V čem perou Jana a Marie prádlo po miminkách? Jak se jejich děti naučily chodit na nočník? A co dělat, když okolí tlačí na techniky výuky chození na nočník, které se vám nelíbí? Poslechněte si Houpačky.

Spustit audio