Hovory o medikaci a návštěvě urologie se na první rande nehodí, říká konzultantka pomáhající lidem s poruchou autistického spektra

21. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dominika Hejzlarová

Obraz autismu v médiích se změnil, lidem už nejde jen o senzaci, ale chtějí znát skutečný příběh. Americký seriál Atypical jeden takový příběh popisuje a mnohem víc než vlastní diagnózu používá popis potíží, s nimiž se hlavní postava seriálu potýká. V Česku se nicméně s diagnózami stále pracuje. 

Důvodem je mimo jiné i to, že na diagnózu navazují například možnosti příspěvku na péči, který může lidem s autismem a jejich blízkým pomoci hradit asistenční a jiné služby, které jim usnadní někdy velmi obtížné fungování v životě.

Lidé s autismem mnohdy nemají problém o sobě mluvit jako o autistech, ale přejí si, aby byli vnímáni takoví, jací jsou. „Naším úkolem není je předělat na ty neurotypické, ale pomoci jim, aby situace, do kterých se dostávají, zvládali lépe a lépe zvládali i reakce na jejich odlišné chování, s nimiž se setkávají,“ říká Dominika Hejzlarová, konzultantka služby sociální rehabilitace z Národního ústavu pro autismus.

Klienti, s nimiž Dominika Hejzlarová pracuje, mívají problémy mimo jiné se čtením, ale i vlastním používáním neverbální komunikace. „Mohou třeba prožívat radost, ale v jejich obličeji to vůbec není poznat, nedokážou tu emoci dát najevo,“ vysvětluje Hejzlarová.

Čtěte také

Úskalím jejich komunikace může podle ní být i upřímnost, na kterou lidé v běžné komunikaci nejsou vždy připraveni, a lidé s autismem se tak mohou dostávat do nepříjemných situací. Naopak cestou k porozumění je co nejpřímější komunikace, aby obě strany sdělovanému co nejvíc rozuměly.

„Jednou jsem jednomu muži při seznamování podala ruku a dostala jsem pěstí,“ popisuje jednu ze zkušeností Hejzlarová. Agrese, k níž v dané situaci došlo, podle jejích slov nevycházela z poruchy jako takové, ale z úzkosti, kterou vyvolala situace, s níž si muž nedokázal poradit, na kontakt tohoto typu nebyl zvyklý a nebyl schopen na něj adekvátně zareagovat.

Podobná úskalí s sebou nese i život lidí s autismem, kteří potřebují vyšší míru podpory, mezi něž patří i ti, kteří de facto nejsou vůbec schopni komunikace, a tedy si nedokážou říct ani o to, co potřebují, což je může v mnoha situacích značně frustrovat.

Jak lze dítěti s projevy autismu zjednodušit vstup do života? Čím může člověk s autismem obohatit pracovní tým? A jak se takovým lidem daří ve vztazích? O tom mluvila v Diagnóze F Dominika Hejzlarová z Národního ústavu pro autismus.

Spustit audio

Související