Hrobníkem nemůže být každá lopata

„Osárium bylo zřízeno ve 30. letech a jsou tu vojáci z první světové války. Osárium je tmavé, špinavé, nedůstojné. Rakve se vynášejí, ostatky jsou složené v menších rakvičkách o délce 65 centimetrů,“ otevírá o brzkém nedělním ránu rozhovor Jaroslav Šejvl. Už druhý den tu s pomocí Armády ČR stěhují více než 3000 ostatků vojáků z první světové války, které se převážejí do bývalého muničního skladu v Babicích u Říčan.

„Tady jsou fochy, které byly plné rakví. Ty se vynášejí, některé jsou ve špatném stavu. Když vidíte tyhle spodní, jak bylo hodně vlhko, tak úplně zetlely a ostatky propadly.“ Osárium teď čeká přibližně dvouletá revitalizace včetně povrchové části pohřebiště, kde pod každým křížem leží asi pět vojáků. Celý proces je jedním z velkých úkolů, které vedoucí hřbitovní správy za necelý rok působení ve funkci naplánoval.

Bára Šichanová a hrobník Jaroslav Šejvl |foto: Kateřina Obrazová

Kromě toho Jaroslav Šejvl působí jako přísedící soudce, externě přednáší na 1. lékařské fakultě UK, má za sebou zkušenost policejního vyšetřovatele oddělení vražd a drogově trestných činů. Mluví rozvážně, vyrovnaně a kromě jiného zmiňuje, že smrt je v dnešní společnosti tabu. Stejně tak podle něj zapomínáme na model umírání v domácím a rodinném prostředí.
Hřbitovy Jaroslava přitahovaly už odmala. „Pro mě byla návštěva hřbitova jednou týdně naprosto běžnou záležitostí a pravda je, že hřbitovy mají svého ducha, dá se tu krásně relaxovat. Když se podíváte na starou část na Olšanech, tak tam potkáte mnoho maminek, které vozí děti v kočárcích, ale jsou tu i milenci nebo studenti.“

O padesátihektarové Olšany se stará spolu s třinácti hrobníky. A jak vypadá Jaroslavův běžný pracovní den? „Není to nic dobrodružného. Ráno si vždycky řekneme důležité věci, kolik je třeba pohřbů, ukládání uren, rozptylů, řeší se právní věci týkající se nájemních smluv hrobek, řeší se koncepce zahradnické úpravy hřbitova, čestná vojenská pohřebiště atd.“

V roce 2011 vydal s kolegy svého druhu první publikaci v EU o tom, jak má fungovat provoz hřbitova – Pohřbívání a hřbitovy. Hrobníka dnes může dělat v podstatě každý – jde o živnost na technické služby. Podle Jaroslava je tato profese ale neprávem marginalizována. I proto spoluzaložil Cech hrobnický, jehož součástí je i cvičný hřbitov. „Naučí se některé zjednodušené postupy, naučí se pietu ukládání uren… A pak je to zakončeno zkouškou, která není nijak zvlášť obtížná, ale po tom člověku se vyžaduje znalost nějakého standardu.“

Osárium na Olšanských hřbitovech|foto: Kateřina Obrazová

Jaroslav je sám proškolen také jako stavitel podzemních hrobek, o které poslední dobou roste zájem. Kolik taková hrobka stojí? „Úplně ta nejjednodušší, když si ji necháte postavit novou, s nájmem a se vším vás vyjde okolo osmdesáti tisíc. Pokud byste si dávala do nájmu už hrobku, která je postavená, a odkupovala hrobové zařízení (kámen, pomník atd.), tak se hrobky pohybují od patnácti, dvaceti tisíc.“ Způsoby pohřbívání jsou různé, významnou roli přitom hraje finanční stránka. Na Olšanech jsou proto běžným denním standardem tři pohřby, kolem deseti ukládání a třeba dvacet rozptylů.

Olšany nejsou jen místem posledního odpočinku, ale Olšanské hřbitovy žijí. Jde o název pravidelného projektu, který proběhl zatím dvakrát a umožňuje veřejnosti nahlédnout do provozu hřbitova i s ukázkou řemesel. Výtvarné umění s prostorem hřbitova již delší dobu propojuje volyňská Galerie Na shledanou – 12. června bude na Olšanech spolupořádat akci zahrnující třeba vernisáž výstavy, komentované prohlídky nebo adopce hrobů. Na podzimní měsíce na Olšanech zatím plánují třeba tři autorská čtení poezie spojená s tematikou smutku a smrti.
Závěrem mě Jaroslav Šejvl ujišťuje, že žádná z těchto událostí rozhodně nebude narušovat pietu a důstojnost Olšanských hřbitovů.

Vojáci převážejí ostatky padlých z I. světové války z Osária na Olšanských hřbitovech|foto: Kateřina Obrazová