Hvězdy britské scenáristiky Moffat a Gatiss zakously špičáky do Draculy a vylámaly si je

Dracula 2020 – Claes Bang
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dracula 2020 – Claes Bang

Stanice BBC odstartovala nový rok s Draculou. Ve třídílné televizní minisérii dostali slavného upíra z románu Brama Stokera na hraní Steven Moffat a Mark Gatiss, tvůrci seriálu Sherlock, minisérie Jekyll a spoluautoři proslulého Pána času.

Sherlock se stal jedním z nejdůležitějších britských seriálů právě uplynulého desetiletí. Moffat a Gatiss v něm předvedli to nejlepší i to nejhorší, čeho jsou jako scenáristé schopní. Ukázali se především jako pečliví a oddaní fanboyové, kteří velmi detailně znají předlohy, z nichž vychází. Někdy je dokážou ohýbat a převracet překvapivě krkolomnými a zajímavými způsoby, jindy se spíš jen naprázdno předvádí, a občas se dokonce lacině podbízí jiným fanouškům. Sherlock začínal jako chytrá, místy možná trochu překombinovaná a někdy hodně na efekt dělaná detektivka. Končil jako výprodej fanservicových scének pro fanynky slashe a Benedicta Cumberbatche.

Ještě před Sherlockem ale Moffat zabodoval jinou modernizací klasické literární předlohy. Minisérie Jekyll podle Stevensonova Podivného případu doktora Jekylla a pana Hyda už má všechny znaky jeho budoucích scénářů a tady jsou ve správném poměru. Hrdina seriálu doktor Jackman zjistí, že Stevensonův Jekyll byl skutečnou historickou postavou. A co víc, že to byl jeho předek. A že Jackman po něm podědil i temnou schizofrenní osobnost, pana Hyda. Na tomhle základu Moffat staví složitou paranoidní konspirační zápletku, která si nijak nezadá s dějovými propletenci Sherlocka. Komplikované je i samotné vyprávění plné flashbacků, paralelních pohledů na stejnou situaci a dalších triků vycházejících ze schizofrenie hlavního hrdiny. Pan Hyde je také typický moffatovský charismatický záporák, který má nad obyčejnými lidmi navrch a patřičně si to užívá. A přesně to bude dělat i Moffatova inkarnace hraběte Draculy.

Ze seriálu Dracula

Steven Moffat je také jednou z klíčových osobností stojících za restartem slavného britského sci-fi seriálu Pán času v roce 2005. V prvních letech na sérii dohlížel showrunner Russell T. Davies, ale Moffat a Gatiss napsali několik konkrétních epizod. Moffatovi vděčí Pán času za jedno z nejlepších nových monster, která se v sérii objevila děsivé plačící anděly, kteří se k vám přibližují, když se na ně nedíváte. V letech 2010 až 2017 se z Moffata stal showrunner celého seriálu. Jeho éra, do které spadá i krátké období, kde hlavní postavu Doktora ztvárnil Peter Capaldi, vlastně přinesla totéž, co Moffat předtím prováděl s panem Hydem a Sherlockem Holmesem zápletky se staly extrémně komplikované a plné spikleneckého fanouškovského pomrkávání nad nejrůznějšími odkazy a vtípky. Sám Doktor se proměnil v nadlidského pozéra, který požitkářsky předvádí ostatním postavám i divákům svou převahu. Moffatova éra byla přijatá fanoušky hodně rozporuplně, Moffat ale rozhodně přispěl k tomu, že se ze seriálu stala tak trochu sektářská podívaná s ne úplně sympatickými postavami, do které se novým divákům zvenčí těžko proniká.

Ze seriálu Doctor Who

V nové minisérii Dracula Moffat a Gatiss dělají vlastně znovu to samé. Seriál začíná velmi podobně jako Stokerův román, ale postupně se od něj začne odchylovat – poslední epizoda se odehrává v současnosti. Často působí spíš jako komediální show Claese Banga v roli Draculy. Upíří hrabě vystupuje jako bavič, který při každé příležitosti oblažuje publikum poněkud vousatými vtípky propojujícími pití krve s degustací různých pochutin. Věta „Já nepiji... víno“, převzatá ze slavného filmového Draculy s Bélou Lugosim, v seriálu zazní pro jistotu několikrát. Naproti tomu postava jízlivé jeptišky Agathy Van Helsing působí coby afektovaná fanynka a plní spíš roli nahrávačky pro Draculovu slovní ekvilibristiku.

Ze seriálu Dracula

Stejně rafinovanými vypravěči, kteří mají nad divákem za každou cenu navrch, se snaží být i Moffat s Gatissem. Způsoby, jakými se snaží zdržovat prozrazení různých zvratů a držet nás v nejistotě, jsou nakonec mnohem rafinovanější než ony zvraty samotné. Některé inovace draculovské mytologie a způsoby, jak tvůrci vysvětlují různé Draculovy slabosti, jsou vlastně velmi svěží. Škoda že je tvůrci před námi spíš samoúčelně exhibují, než že by je organicky využili ve vyprávění.

Samotný způsob, jakým Dracula v závěru seriálu zemře, tak vypadá spíš jako čirý deus ex machina využívající motiv, se kterým se dosud téměř vůbec nepracovalo. Z celého seriálu nakonec zdaleka nejlépe funguje úplný začátek odehrávající se v Draculově hradu. Z větší části zůstává věrný Stokerově knize, ale obohacuje ji o nové dramatické prvky. Dracula v Bangově podání, který se postupně mění ze starce v charismatického muže ve středních letech, je tu působivější než kdykoli poté. Kdysi svěží scenáristé Moffat a Gatiss by zkrátka sami potřebovali trochu čerstvé krve do žil, namísto aby se ji snažili pumpovat do stále uhrančivého draculovského mýtu.

Víc o upírských bonmotech, konspiracích kolem doktora Jekylla a nafoukaném Pánovi času si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.