Jak pomocí multimédií oživit výstavu tak, aby se z ní nestal kýč? Cestu ukazuje i Trnkova Zahrada

V zahradách imaginace Jiřího Trnky
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy V zahradách imaginace Jiřího Trnky

Virtuální realitu nebo 360° videa vídáme čím dál víc i v rámci doprovodných programů v galeriích. Kýčovité výstavy, kde se na zdi promítají díla umělců jako Klimt nebo van Gogh, jsou ale místa dobrá jen k pořízení fotek na Instagram. Je takové „oživování“ vhodnou formou, jak na výstavy přivést širší publikum? O tom, jestli a jak se dají ve výstavnictví smysluplně používat multimediální technologie, hovořili výtvarník Matyáš Trnka a teoretik Tomáš Pospiszyl.

„Tyto techniky v sobě obsahují nějaký wow efekt. Najednou vidíme něco, co na té malbě není vidět, ale na druhou stranu nás to od těch maleb rozptyluje, protože nevnímáme to, co je na nich důležité, ale ten třetí rozměr, který nás už odvádí od vlastního poselství té práce,“ říká Tomáš Pospiszyl z pražské AVU. Myslí si, že multimediální expozice jsou do velké míry komerční trend navazující na tradici z 19. století, kdy byly nejrůznější putovní výstavy ve formě panoramat a dioramat oblíbené. „Já bych to nezavrhoval, je to součást moderní kultury, ale podobný typ zábavy by určitě neměl nahradit nebo vytlačit kontakt s autentickým uměleckým dílem,“ dodává.

03481814.jpeg

Aby návštěvníkům multimediální instalace přinesly něco navíc, dají se využít jako doprovodný program. Takové ale podle Pospiszyla zatím nejsou v Česku tak běžné a jenom těžko nahradí dosud zažitý model komunikace lektora nebo kustoda s návštěvníkem. Odborník na výstavnictví a dějiny umění ale zmiňuje příklad české interaktivní výstavy, která se od pouhých projekcí a doprovodných programů liší. Výstava V zahradách imaginace je adaptací a oživením ilustrací Jiřího Trnky. „Ta výstava vás vlastně neodvádí od původního díla. Myslím si, že techniky jako VR nebo animace je vždycky důležité kombinovat s poznáním originálního díla, že by nás měly vést k chuti si tu knížku přečíst znova nebo se znovu podívat na ten obraz, a ne si vystačit s tím, že já už jsem to viděl ve třech dimenzích a přes celou stěnu,“ dodává Pospiszyl.

Zmiňovanou putovní výstavu, která je do března 2020 k vidění v kutnohorském GASKu, připravil výtvarník Matyáš Trnka spolu se svým otcem Janem. Sám by ji zařadil na pomezí výstavy a herny, kde se snaží o propojení animace, zvuku, atmosféry a pohybu. „Všechno to vychází z konceptu Zahrady, kdy dítě vlastně vstoupí do počítačové hry, ale místo toho, aby klikalo myší, tak běhá. Ono samo je tím kurzorem,“ popisuje výstavu. Děti v ní mohou například jezdit na tříkolkách, běhat a honit po zemi animovaného Trnkova kocoura, míčkem nebo dlaněmi strefovat objekty a doslova si dílo osahat. Nové technologie tedy smysl u některých výstav mají, když je k jejich použití důvod a stojí za ním dobrý nápad.

03372701.jpeg

Někteří návštěvníci ale přesto nevnímají multimediální výstavy jako umění, s čímž se při své tvorbě setkal i Trnka. Za multimediálními technikami sice nestojí klasické rukodělné řemeslo jako u malby nebo sochařství, přesto je za programováním nebo animací kreativní práce, podobně jako je tomu u filmu. Dalším problémem je, že nová média jako virtuální realita stále čekají na své zařazení, legislativu a instituce, které by jejich zapojování do umění a distribuci finančně podpořily. Zatím je podle Trnky na iniciativě tvůrců, aby se o tom začalo alespoň více mluvit. „Všechny změny legislativního charakteru se dějí extrémně pomalu a druhý důvod je ten, že spousta lidí si myslí, že v některých případech se jedná o technologický výstřelek. Až za pár let uvidíme, jestli to bude plnohodnotné médium, ale kdo to věděl na začátku minulého století u filmu,“ dodává.

Jak smysluplně využít VR a nové technologie na výstavách? Kam vzít za uměním děti, aby si ho užily a něco se dozvěděly? Poslechněte si, jak to v Česku vypadá s interaktivními výstavami a doprovodnými programy pro děti.