Jak se srovnat s klimatickou krizí? Nestačí jen popisovat přicházející hrůzy, říká ekopsycholog

Zkoumání lidských emocí v souvislosti s klimatickou krizí je podle Jana Krajhanzla zásadní. Proč nemůžeme očekávat, že se lidé budou v tomto směru chovat racionálně a vezmou si za svá dosud zjištěná fakta? Výzkumník tvrdí, že současná společnost stále věří, že se lidé rozhodují racionálně na základě rozumu. Ten ale ve skutečnosti hraje sekundární roli a lidé se často rozhodují na základě emocí.

Čtěte také

Environmentální žal. Jak si poradit s hlubokým smutkem z vymírání druhů a klimatických změn?

„Spousta lidí si myslí, že když lidem dáte nějaké informace, tak na základě nich přizpůsobí své postoje. Myslí si, že když dětem budeme ukazovat, jak jsou drogy nebezpečné, tak si řeknou, že jsou fuj, a nikdy se žádné drogy nedotknou. Každý, kdo pracoval v nějaké sociální prevenci, ví, že to takhle nefunguje,“ vysvětluje Krajhanzl. Stejně to podle něj funguje ve vztahu ke klimatické změně a environmentálním problémům. V pozadí chování jsou mimo jiné emoce. „My těm lidem říkáme, že jejich život a život jejich dětí může být dramaticky jiný, že oni sami se na tom podílí a že musí poměrně výrazně změnit svůj životní styl. Přitom jim ani nedáte jistotu, že i když životní styl změní, tak to k něčemu bude. Distribuujeme lidem obrovské množství nejistoty a bylo by chybou si myslet, že racionální je to prostě přijmout.“ To se částečně týká i popíračů klimatické změny, u nichž jde podle psychologa o obrannou reakci i střet světonázorů. „Jsou tady lidé, kteří to popírají, protože je to pro ně ohrožující. Druhá dimenze se týká toho, že to konfrontuje jejich světonázor. Když jste přesvědčeni, že volný trh a neoliberální doktrína je to nejlepší na této planetě, tak je potom těžké poslouchat o klimatické změně, která je jasným důkazem limitu tohoto systému.“

Jan Krajhanzl|foto: Archiv Jana Krajhanzla

Proto je podle ekopsychologa Krajhanzla potřeba nejen ukazovat problémy, které se na nás řítí, ale mluvit i o jejich řešení nebo o tom, co se už podařilo změnit. „Strašně důležití jsou lidé, kteří nám přiznají, že jsme v soutěsce děsu, ale zároveň nám z ní ukáží cestu. Pokud jen popíšeme hrůzy, které nás čekají, tak to neznamená východisko. Naopak to může být pro velký segment společnosti kontraproduktivní. Čím větší je ta hrůza, tím větší je tendence před tím zavřít oči. Dneska nejvíc pomáhá koukat se po tom, co se daří, jaké jsou možnosti, na čem je potřeba nejvíce zapracovat.“ Krajhanzl ale také varuje před romantizující představou návratu k přírodě. „Je skvělé, že maté doma pícku, ve které si topíte tím, co máte za zahradou, ale pokud jedou tepelné elektrárny Počerady a Chvaletice, tak se můžete doma třeba rozkrájet,“ konstatuje. Dnes je podle něj potřebné například sledovat zprávy, podepisovat petice nebo se organizovat.