„Jako superžena se necítím,“ říká imunoložka Veronika Niederlová

Imunoložka Veronika Niederlová
Imunoložka Veronika Niederlová

Veronika Niederlová je nadaná mladá vědkyně. Jejím hlavním oborem je imunologie, tím ale záběr její expertízy nekončí. Věnuje se problematice autismu a to jak po vědecké stránce v souvislosti s imunitním systémem člověka a tak i prakticky, v oblasti speciální pedagogiky. I když je teprve na magisterském studiu, už teď pracuje na svém výzkumu v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd.

Veronika svůj úspěch interpretuje jako obrovské štěstí: „Ústav molekulární genetiky je pro studenty ohromně vstřícné pracoviště a i vedoucí naší laboratoře Ondřej Štěpánek se snaží studenty podporovat. Kromě toho, že můžeme pracovat na svých diplomových a bakalářských pracích, nám nabídnul i částečný úvazek, což je absolutně nepředstavitelné pro studenty bakalářských magisterských oborů. Toho si ohromně vážíme.“

Na přírodovědných oborech není příliš běžné vybírat si své vlastní výzkumné téma. Má to své pro i proti. Zatímco studenti humanitních oborů se často topí v rozsáhlých tématech sami, přírodovědci mají častěji možnost pracovat v týmu pod komplexnějším metodickým vedením – za cenu menší svobody ve výběru zaměření. Veronika si vyzkoušela obě dvě varianty. Čemu by dnes spíše dala přednost? „Na bakalářském studiu jsem si vybírala téma sama. Zajímal mě autismus a zjistila jsem, že jsou nové výzkumy, které hovoří o souvislosti imunitního systému a autismu. Dalo mi hodně velkou práci sehnat někoho, kdo by chtěl být školitelem. Všichni se o to zajímali, říkali, že je to hezké téma, ale nikdo se necítil kompetentní takovou práci školit. Takže jsem si udělala rešerši a napsala to úplně sama. U diplomky to mám úplně opačně. Šla jsem za školitelem s hotovým tématem a je to úžasné právě v tom metodickém vedení. Napřed jsem se bála, že mne takové téma nebude tolik bavit. Dalo mi to ale mnoho praktických zkušeností.“

Imunoložka Veronika Niederlová

Veronika Niederlová studuje magisterské studium imunologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a zároveň speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě. Zajímá se o problematiku autismu a to jak prakticky, už na gymnáziu se věnovala práci s dětmi s autismem a osobní asistenci, tak i z vědeckého pohledu. Napsala ojedinělou bakalářskou práci, ve které se věnovala souvislostem autismu s imunitním systémem člověka. Na své diplomové práci pracuje v rámci ústavu na Ústavu molekulární genetiky Akademie věd. Zabývá se výzkumem proteinového komplexu s názvem Bibizom, jehož mutace způsobuje velmi těžkou multiorgánovou vadu, Bardet-Biedlův syndrom.

I přesto, že je ve své akademické kariéře velice úspěšná, potvrzuje Veronika jednu z nejčastějších překážek, které v současném nastavení systému brání ženám ve vědecké kariéře. „V dnešní vědě je to tak, že buď na postgraduálním studiu nebo na takzvaném ‚postdoku‘ se předpokládá, že student velkou část studia stráví v zahraničí a jedná se většinou o dva roky a déle. Když si představím, že bych se vznikající rodinou měla cestovat po světě, abych tomuto mohla dostát, je to pro mne poněkud stresující, takže nevím, jestli to už dopředu nevzdám nebo neodložím.“ Situaci komplikuje i to, že v České republice není jiný odborník, který by se Veroničině tématu věnoval.

Usměvavá mladá vědkyně působí dojmem superženy, které se daří ve všem, do čeho se s vervou sobě vlastní pustí. „Tahle mince, stejně jako každá jiná, má dvě strany. Nikdy nejde na 150 – 200 % jet moc dlouho a já jsem si to sama vyzkoušela. Když ten pomyslný pohár přeteče, tak už opravdu jde do tuhého a je potřeba si to pohlídat a míru zátěže si vybalancovat, aby to člověk ještě zvládl a kromě profesního života měl i chvíli času na sebe, na relaxaci a na rodinu,“ komentuje s odstupem dosud relativně tabuizované téma. Podle některých výzkumů má až 80 % vysokoškolských studentů osobní zkušenost s problémy v oblasti duševního zdraví.