Jan Kasl: Architekti nemohou být lhostejní k veřejnému životu, měli by prošlapávat cestu

Jan Kasl
Jan Kasl

Měli by architekti řešit klimatickou změnu a jak? Jsou čeští architekti a architektky dostatečně společensky angažovaní a je to vůbec jejich úkol? Jsou mladí architekti prekarizovaní? V magazínu Spot se na otázky ohledně budoucnosti české architektury snažil odpovědět architekt Jan Kasl, který je od letošního jara předsedou České komory architektů.

Někteří architekti tvrdí, že komoru k ničemu nepotřebují, jiní by ji naopak chtěli silnější a angažovanější. Například architekt Petr Lešek v projektu Drazí architekti na otázkuPostrádáte v oborovém diskursu témata, ke kterým by architekti a architektky měli aktivně zaujmout stanovisko?“ odpověděl: „Postrádám. (…) Jenže architekti nestojí o klubovou činnost a ČKA nemá chuť společenskou debatu rozpohybovávat. Chce stát mimo a nad věcí. Což nevím, kde vlastně je.“ Jakou roli by podle vás měla komora zastávat?

Já s Petrem plně souhlasím, komora nemůže stát nad věcí. Před lety jsem z ní měl také pocit, že se chová jako strážce razítka, který jen přihlíží, dodržuje, rozsuzuje spory, je přísný a dává velmi tvrdá pravidla na regulérnost soutěží. Až nesmyslně tvrdá, takže většinu běžných investorů od soutěží odradí. Architekti, a komora jako jejich reprezentant, nemohou být lhostejní k veřejnému životu. Naopak by měli s důležitými tématy přicházet. V minulosti byli architekti vnímáni jako nositelé témat, byli ti, kteří prošlapávali cestu, ne ti, kteří se vezli a pak dělali pro bohaté drahocenné interiéry za velké peníze. Architekti měli nápady, jak řešit bytovou krizi, snažili se věci řešit a byli angažovaní i politicky. Vnímám to tak, že společnost tohle čeká, společnost není lhostejná, a když jí nabídnete řešení, tak je ochotna je přijmout nebo se o nich aspoň bavit. 

město - ve měste

Zrovna tak si role architekta zasluhuje ocenění. Mladí architekti mají pocit, že dělají zadarmo, a někdy to tak i je. Frustrace mladých vyplývá z toho, že je málo veřejných zakázek a že je málo soutěží, kde by se mohli prosadit, aniž by prokazovali zkušenost z minulých staveb. Trh je uzavřený, ale ne proto, že by si architekti navzájem kladli nějaké bariéry. Kladou je investoři, a to především ti veřejní. Mladí architekti by měli mít větší šance ve veřejných soutěžích. Dnes je to tak, že se osloví týmy, které dané stavby dělají už x let, a pak soutěží o nejnižší cenu. Nebo se mnohokrát děje, že třeba obce udělají soutěž na ideu, pak ale hledají někoho, kdo jim to nakreslí, toho dodavatele. Role komory je tak tlačit na změnu zákonů.

Další téma, které se probírá snad úplně všude, ale v souvislosti s českou architekturou zatím spíš jen okrajově, je klimatická změna. Například The Royal Institute of British Architects nedávno vyhlásil klimatickou pohotovost. V jeho prohlášení stojí: „Klimatická změna je největší výzvou, které čelí naše planeta i naše profese.“ Je to téma i pro ČKA?

Klimatická změna je téma, které je v našem tradičně skeptickém a povzneseně přehlíživém prostředí opomíjeno. Souvisí to s tím, že jsme skeptici a pochybujeme o všem – planeta není zelená, ale modrá a podobné řeči. Takže si myslím, že je to téma trochu opomíjené i mezi architekty, a je to opomíjeno i legislativně. Tady se skutečně moc nedbá na to, že je rok 2020 a že platí jasné směrnice pro veřejné budovy. My, když navrhneme zelenou střechu ani ne do památkové rezervace, ale do ochranného pásma na Smíchově, tak se nám od památkové péče dostává zdviženého ukazováčku, že to není střecha, která by měla být v památkovém území.

Jak přežít léto ve městě? Nepotřebujeme ekorevoluci, ale zdravý selský rozum, říká architekt Lekeš

Léto - horko - fontána - město - teplo

„Klimatická změna je zásadní problém, zatím na ni ale neumíme dostatečně rychle reagovat,“ myslí si klimatický architekt Vojtěch Lekeš z brněnského Next Institute. Lekeš s kolegy připravil adaptační strategii pro Brno, která by městu měla pomoct čelit výkyvům počasí a dalším důsledkům změn klimatu. Co moravskou metropoli a další města v Česku nejvíc trápí a jaká konkrétní opatření by měla přijmout, vysvětluje v magazínu Spot.

Já ale říkám, že na takových místech není žádná ochrana jako někde pod Pražským hradem. Zelená střecha znamená mikroklimatický zisk, zpoždění odtoku dešťové vody a tak dále. Pražské stavební předpisy se teď mají aktualizovat a myslím si, že tohle má být tak jako v mnoha jiných zemích povinnost. Klimatická změna nesporně nastává a naším úkolem je se s ní vypořádat a přizpůsobit tomu naši práci, ať už jde o poměry zpevněných ploch, zastínění, orientaci domů, nebo navrhování veřejných prostranství.

Já si prostě nemyslím, že je možné, aby památkáři prohlásili, že Malostranské náměstí má být kamenné, a protože tam stromy nikdy nebyly, tak tam nebudou. Tak jo, pak už tam ale nebudou ani lidi, protože tam nikdo nevydrží v padesátistupňovém žáru. Tohle je téma, které si mnoho architektů uvědomuje, mnoho ho ale nebere moc vážně. Komora se v tomto směru chystá být aktivní například podporou určitých manuálů a návodů. Bohužel třeba v celoživotním vzdělávání komora, na rozdíl od inženýrské komory, moc aktivní není, v tom máme velký deficit. Vzdělávání k environmentálně šetrnému stavění a navrhování se budeme určitě věnovat. 

„Spolupráce s developery je nutná.“ Jak by se měla řešit krize bydlení v Praze? Jak zlepšit pracovní podmínky mladých architektů a architektek a není ČKA jen elitním klubem? Poslechněte si celý rozhovor s Janem Kaslem.

Spustit audio

Související