Jde mi o zvuky, miluju vytvářet atmosféru, říká Maella, která se chystá dobýt Londýn

10. únor 2023

Velkými čísly otřásly Grammy. A taky Eurovize. Do studia za Annabelle a Filipem zavítala zpěvačka a songwriterka pendlující mezi Londýnem a Prahou Michaela Charvátová alias Maella, která byla také uchazečkou o reprezentaci Česka na letošní Eurovizi. Se soutěžním singlem Flood to v národním finále nakonec nedopadlo, ale Maella má plány jasné – dobýt Londýn. Vidět a slyšet hrát i zpívat ji tam můžete například v klubu Troubadour.

Annabelle s Filipem nadšeně poslouchali Maellino povídání o jejích hudebních zkušenostech. „Byla jsem na různých songwriting campech, kde jsem psala třeba i pro žánr K-popu,“ říká. „Ta forma je jiná, než na co jsme zvyklí třeba z americké hudby. Byla jsem ale vedena různýma lidma, který se v tom fakt pohybujou a píšou pro BTS a tak,“ dodává nonšalantně.

„Můj táta je muzikant a nějak v deseti letech mi dal Pro Tools (hudební software, pozn. red.) a řekl ‚dělej si svoje songy a uč se to dělat sama‘,“ vypráví muzikantka, která se od roku 2016 ve skládání a produkování hudby dále zlepšovala i díky studiu skladby v Londýně. „Při tom, jak píšu písničky, mi nejde jen o text, harmonii a melodii. Jde mi taky o ty zvuky. Miluju vytvářet atmosféru.“

Za svůj největší dosavadní úspěch Maella považuje pozornost, kterou jí věnovala platforma BBC Introducing díky skvělým trackům z jejího aktuálního EPčka Slow Burn. Společně s moderátory Velkých čísel probrala také letošní ceny Grammy, svou cestu na Eurovizi nebo největší hudební inspirace.

Co Maellu táhlo do Londýna? A jak těžké je tam prorazit? Pusťte si čerstvý díl Velkých čísel!

autoři: Filip Černý , Annabelle
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.