Jediné řešení bylo se zabít. Chtěla jsem dceři dopřát lepší matku, říká žena s poporodní depresí

Caroline byla podle svých slov neustále konfrontovaná s názorem, že když se stala matkou, musí se cítit skvěle, být šťastná a k dítěti cítit nekonečnou lásku. „Nic z toho se ale nestalo a já se strašně trápila otázkami, co je se mnou špatně. Dcera mě po porodu vůbec nezajímala. Ležela v inkubátoru a já za ní nechodila, neptala jsem se na ni, neměla jsem potřebu na ni sahat,“ vypráví žena, která dodnes bojuje s poporodními depresemi.

„Myslím, že personál měl vidět, že je se mnou něco špatně. Já sama jsem to nebyla schopná posoudit,“ dodává.

Po návratu z porodnice se deprese a nespavost prohlubovaly. „K dceři jsem dál vůbec nic necítila. Došla jsem k závěru, že mě z fyzických i psychických muk vysvobodí sebevražda. Rozhodla jsem se, že se zabiju. Plánovala jsem, jak to udělám, a bála jsem se, že mi to někdo zkazí,“ říká Caroline. „Od okolí jsem věděla, že jsem zrůda, a chtěla jsem holčičce dopřát novou maminku, lepší, než jsem já,“ popisuje.

Kdo podal mladé matce pomocnou ruku? A jaký vztah má teď s osmnáctiměsíční dcerou? Poslechněte si Houpačky o poporodních depresích.