Jedinou kopii alba Wu-Tang Clanu vystaví australské muzeum. Zájemcům umožní i omezený poslech tracků

Meijer je z Nizozemska, kde místní zákony stanovují limit 25 dětí na jednoho dárce spermatu. Nizozemské zákony také zakazují dárcovství na více než jedné klinice v zemi. Přestože mu Nizozemská porodnická a gynekologická společnost v roce 2017 zakázala darovat sperma v Nizozemsku, Meijer nadále daroval sperma v jiných zemích.

Dokumentární miniseriál od Netflixu přináší rozhovory s páry i jednotlivými ženami, které zjistily, že jejich dárce spermatu Meijer zplodil stovky dětí, jak informoval web The New York Times (NYT). NBC připomíná, že se tím zvyšuje riziko vzniku romantického vztahu mezi nevlastními sourozenci, kteří možná ani netuší, že jsou příbuzní.

Samotný Meijer se natáčení dokumentu neúčastnil. Po jeho vydání prohlásil, že zplodil přibližně 550 dětí, nikoliv 1000, jak naznačuje název. Na YouTube uvedl, že když začal s dárcovstvím, sděloval rodinám přesný počet dětí, kterým pomohl na svět. Později se však rozhodl, že skutečný odhad přestane uvádět.

„Technicky vzato jsem nelhal, postupoval jsem podle pokynů každé velké komerční mezinárodní spermabanky, která příjemce neinformuje o množství potomků, které jeden dárce zplodí. Dal jsem rodičům odhadované číslo, to je víc informací, než by kdy dostali na jakékoli klinice,“ napsal Meijer pro NBC News.

Meijer v e-mailu podle NBC uvedl, že se chystá společnost Netflix zažalovat. Ta totiž v dokumentu tvrdí, že Meijer smíchal své sperma s spermatem jiného dárce, než je poskytl příjemci, aby zjistil, čí geny "zvítězí". Toto obvinění v dokumentu vznesla Meijerova přítelkyně, ten to označil za "zjevnou lež" a ve videu prohlásil, že pokud Netflix toto tvrzení z pořadu neodstraní, podá žalobu pro pomluvu.

Vědci se domnívají, že mnoho druhů netopýrů umí zpívat, někteří dokáží rozpoznat hlasy ostatních, mají dialekty, dokáží upozornit ostatní na nebezpečí a vytvářejí intenzivní pouta se svými mláďaty. O jejich sociální komunikaci toho však stále víme málo, tvrdí polyhistor a entomolog Piotr Naskrecki, podle kterého jsou netopýři svým chováním podobní primátům. „Na primátech je zajímavé to, že se u nich vyvinula schopnost varovat ostatní členy své skupiny před různými nebezpečími a že mají různé projevy různých signálů, kterými dávají najevo, o jaký typ nebezpečí se jedná,“ cituje Naskreckiho server Reuters.

Jenomže u netopýrů je těžké takové signály zachytit. Jak server dále napsal, netopýři jsou plaší, často žijí v nepřístupných oblastech a mnoho druhů je aktivních hlavně v noci. Jejich volání, echolokační nebo společenské, má navíc příliš vysoké frekvence pro slabé lidské ucho. Vědci by ale mohli dojít k průlomovému objevu v rámci projektu Chesterské univerzity v severním Walesu. Tým výzkumníků sleduje 10 různých úkrytů netopýrů. Pro tuto studii v současnosti vyvíjejí ultralehká a samonosná sledovací zařízení, protože stávající GPS mohou být pro létající savce příliš těžká. „Naše přenosná zařízení umožní poprvé spolehlivě kvantifikovat pohyb, chování a sociální sítě jednotlivých malých netopýrů,“ uvedla doktorka Christina Stanley pro BBC.

Netopýři jsou podle vědců chráněným druhem, který hraje zásadní roli v mnoha ekosystémech tím, že reguluje stavy hmyzu, opyluje rostliny a roznáší semena. Jsou však ohroženi zvukovým a světelným znečištěním, které má vliv třeba na jejich schopnost hledat potravu.

Kapalina byla objevena už v roce 2013 v kanadském dole a je stará asi 1,5 miliardy let. První bazén s pradávnou vodou leží v hloubce 2,4 km. V roce 2016 však na stejném místě vědci z Torontské univerzity objevili hlubší zdroj vody, který je nejméně o 500 milionů let starší. V hloubce asi 3 kilometry našli tekoucí vodu, jejíž stáří testy odhalily na 1,5 až 2,64 miliardy let. Jelikož byla po celou tuto dobu izolovaná, jedná se o nejstarší vodu, která byla na Zemi nalezena.

Tým vědců, kteří objev učinili, vedla profesorka Barbara Sherwood „Lidé si myslí, že nejstarší voda je nějaké malé množství vody zachycené v hornině. Ale ve skutečnosti bublá přímo na vás. Proudí rychlostí litrů za minutu,“ uvedla Sherwood pro BBC News. Vodu se následně nezdráhala ochutnat. „Pokud jste geolog nebo geololožka, pravděpodobně jste už olízli spoustu kamenů,“ odůvodnila Sherwood Lollar na první pohled překvapivý postup, tentokrát však místo kamene ochutnala kapky starodávné vody.

Následně zjistila, že voda je velmi slaná a hořká a mnohem slanější než voda mořská. Vědci dále našli chemické stopy, které po sobě zanechaly drobné jednobuněčné organismy, dříve žijící v tekutině. „Při pohledu na sírany ve vodě jsme byli schopni vidět stopy, které svědčí o přítomnosti života,“ řekla profesorka Sherwood Lollar. Studium vodních ploch, jako je tato, by mohlo vědcům napovědět, kde jinde ve Sluneční soustavě by mohl být život. Mezi možná místa patří třeba oceány na ledových měsících Saturnu a Jupiteru.

Naše planeta se skládá z několika vrstev: kůry, pláště a jádra, pevné kovové koule uvnitř Země, která rotuje nezávisle na naší planetě. Vnitřní jádro je nejžhavější částí planety s teplotou odpovídající povrchu Slunce. Hluboké nitro Země tak není možné přímo pozorovat, ani z něj odebírat vzorky. Seismologové získali informace o pohybu vnitřního jádra zkoumáním chování vln z velkých zemětřesení.

Vědci z kalifornské College of Letters, Arts and Sciences pozorovali seismické vlny vyvolané zemětřesením na stejných místech v různých časech. Spoluautor studie, profesor John Vidale, uvedl, že když se jádro otáčí, ovlivňuje to dobu příchodu vlny. „Dohadujeme se o tom už 20 let a myslím, že tohle je trefné. Domnívám se, že jsme ukončili debatu o tom, zda se vnitřní jádro pohybuje a jaký byl jeho vzorec v posledních několika desetiletích,“ říká Vidale. Porovnání načasování seismických signálů ve chvíli, kdy se dotýkaly jádra, odhalilo změny v rotaci jádra v průběhu času, což potvrdilo 70letý rotační cyklus.

Jeden slibný model navržený v roce 2023 popisuje, že vnitřní jádro se v minulosti otáčelo rychleji než samotná Země. Nyní se však otáčí pomaleji. Vědci uvádějí, že po určitou dobu rotace jádra odpovídala rotaci Země. Pak jádro ještě více zpomalilo, až se vzhledem k vrstvám tekutiny okolo sebe začalo pohybovat opačně. Výzkum publikovaný 12. června v časopise Nature nejen potvrzuje zpomalení jádra, ale i teorii z roku 2023, že toto zpomalení je součástí desítky let trvajícího vzorce zpomalování a zrychlování. „Což bude vyžadovat vysvětlení,“ řekl Vidale.

Stále totiž není jisté, jak by zpomalení vnitřního jádra mohlo ovlivnit naši planetu. Někteří odborníci tvrdí, že do hry může vstoupit magnetické pole Země. Přímý vliv vnitřního jádra na magnetické pole není známý, ale vědci již v roce 2023 uvažovali o tom, že pomaleji rotující jádro by jej mohlo potenciálně ovlivnit a také zlomkově zkrátit délku dne.

Změny v rotaci jádra jsou podle Vidala pro lidi téměř nepostřehnutelné. Když se jádro otáčí pomaleji, plášť zrychluje. Tento posun zrychluje rotaci Země a délka dne se zkracuje, i když jde jen o tisíciny sekundy. Podle výpočtů výzkumníků je navíc jádro téměř připraveno začít znovu zrychlovat, k čemuž by mělo dojít asi za pět až deset let.

„Chceme, aby ekonomický model města upřednostňoval jiné, mnohem spravedlivější strategie. Domníváme se, že je potřeba snížit intenzitu cestovního ruchu,“ říká podle serveru Euronews aktivista Martí Cusó, mluvčí Sdružení sousedů gotické čtvrti. Občané jsou nespokojeni především se stále se zvyšujících cenou nájmů, která oproti červnu minulého roku vzrostla o 18 %.

Turismus prý mění jejich město k nepoznání a vytlačuje místní obyvatele. „Proti turismu nemám nic, ale zde v Barceloně trpíme na jeho nadbytek, který dělá naše město neobyvatelným,“ popisuje pro francouzský deník Le Monde situaci sociolog Jordi Guiu.

Vedení města se snaží problémy řešit a v minulosti již například zakázalo kouření na veřejných plážích. V červnu tohoto roku představil starosta Jaume Collboni nový plán, podle kterého chce město zrušit všechny krátkodobé pronájmy nemovitostí do roku 2028.  To má podle úřadů za cíl zajistit obyvatelům města příjemné a dostupné bydlení. Od října tohoto roku je v plánu i zvýšení turistické daně až na čtyři eura za osobu.

Sobotní barcelonská akce je jen další v řadě takových protestů proti turismu, které se ve Španělsku odehrávají, větší protesty se už konaly v Málaze nebo na Kanárských ostrovech. Téma overturismu trápí ale i jiná evropská města jako Amsterdam nebo Benátky. Amsterdam například s cílem odradit návštěvníky, kteří míří do města za divokým nočním životem, vysílá televizní reklamy v britských televizích. Benátky již zavedly vstupné pět euro a omezení počtu skupin turistů.

„Zastřelení samci byli jedni z nejstarších a největších členů populace,“ píše v dopise zveřejněném na webu Science skupina ochránců pro jejich obranu. „Naživu mají tato zvířata větší biologickou, ekonomickou a společenskou hodnotu. Zabitím jejich přínos končí.“ dále vysvětlují. Turisté, které výjimečná zvířata lákají, jsou prý podstatným ekonomickým zdrojem pro místní komunity. „Starší samci jsou navíc důležitými členy stáda, protože řídí jeho pohyb a mladí samci se od nich učí,“ doplňuje argumenty pro ochranu Joyse Poole, autorka dopisu proti lovu slonů.

Jiné studie však dokládají, že trofejový lov může paradoxně mít pozitivní vliv na uchovávání přírodního bohatství. Prostředí kontrolovaná pro lov totiž poskytují vhodné podmínky pro další ohrožené druhy. Mezinárodní svaz ochrany přírody v roce 2017 prohlásil, že „trofejový lov je stále častěji pod dohledem a čelí kampaním požadujících rozsáhlý zákaz. To by ale mohlo urychlit úbytek volně žijících ikonických živočichů, odstranit ekonomické pobídky pro zachování přírodních stanovišť a podkopat již tak marginalizované komunity.“

„Lovecká licence stojí kolem 5 000 amerických dolarů a za trofej zaplatíte 10 000 dolarů. Cena za pronájem určité lokality se může vyšplhat až na 60 000 USD. Není toto snad vytváření pracovních míst a vracení peněz zpět do ochrany přírody?“ říká pro The Guardian anonymní zdroj, který dlouhodobě pracuje jako organizátor loveckých zájezdů. „Jeden zájezd zaměstná kolem 30 místních lidí,“ dodává.

Podle jiných je tato debata jen příznakem rozsáhlejšího problému. „Nelze totiž předpokládat, že jednoduchý zákaz způsobí, že zvířata a lidé budou žít v harmonii,“ popisuje Amy Dickman, odbornice na ochranu životního prostředí z Oxfordské univerzity. Dále Dickman tvrdí, že „zmíněný dopis následuje chybný vzorec, který požaduje okamžité ukončení lovu, aniž by navrhoval jakékoliv alternativní zdroje příjmů“.

Než člověk vzlétne do oblak, obvykle si vytvoří slušnou zásobu audiovizuálního nebo jiného obsahu ve svých elektronických zařízeních. Připraví si podcasty, na streamovacích serverech si uloží filmy nebo klidně celou seriálovou sérii či si otevře knihu a začte se, co možná nejdéle to jde. Případně se může spolehnout na filmovou či seriálovou nabídku letecké společnosti. Pokud chce někdo během letu zkusit tzv. rawdogging, všechny tyto aktivity, kterými si lidé v dnešní době obvykle krátí let, si bude muset odepřít. Nejnovější cestovní trend TikToku, vyžaduje, aby cestující v letadle při dlouhých cestách v oblacích seděli tiše a bez obrazovky, vysvětluje server Independent.

V praxi to znamená žádné filmy, hudba, spánek, občerstvení ani rozptýlení po nástupu na palubu. Let by měli pasažéři opření o sedadlo nejlépe strávit pohledem z okýnka a pozorováním nejbližšího okolního světa.

Ti, co rawdogging zkusili, se následně na TikToku svěřili ostatním uživatelům se svými zkušenostmi. „Právě jsem absolvoval sedmihodinový let (nový osobní rekord). Žádná sluchátka, žádný film, žádná voda, nic. Neuvěřitelné. Síla mé mysli nezná hranic,“ cituje jednoho z experimentátorů server LADbible.

Jiní lidé jsou na sebe ještě přísnější tím, že si ani nenastaví sedadlo do sebou preferované polohy. „Právě jsem letěl z Orlanda do Los Angeles. Žádná voda, žádné občerstvení, žádná hudba ani zábava. Sedadlo zcela vzpřímené. Síla mysli nezná mezí,“ píše další.

Ačkoli může být nevyužívání elektroniky při dlouhé chvíli pro mnohé nemyslitelné, podle odbornice na meditaci Briony Gunson má rawdogging své výhody. „Tento způsob létání bez palubní zábavy se cestujícím jeví jako účinná cesta, jak získat zpět kontrolu nad svými duševními a emocionálními stavy,“ cituje LADbible Gunson. Odbornice dál vysvětluje, že při sledování pořadu nebo při pouhém scrollování na našem telefonu spotřebováváme velké množství energie, i když si myslíme, že jde o poněkud všední nebo pasivní činnost. „Přestávka od těchto doplňků může pomoci resetovat nervový systém a tělo si může odpočinout a mysl se může nakonec uklidnit,“ říká Gunson. Aby byl zážitek z rawdoggingu hodnotný a úspěšný, jeho cílem by podle odbornice nemělo být následné chlubení na sociálních sítích, ale právě samotná vnitřní motivace.

Hlavními zdroji téměř 7 milionů tun textilního odpadu ročně v EU jsou oděvy a předměty z domácnosti. Odhaduje se, že 4 až 9 procent výrobků uvedených na trh je rovněž zničeno dříve, než jsou vůbec použity –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ročně se jedná o 264 000 až 594 000 tun textilu, píše server Euronews.

Hory starého oblečení pak většinou končí na obrovských skládkách v zemích s nízkými příjmy. Česká republika se spíše snaží tento celoevropský problém řešit, než aby k němu více přispívala. V zemi se ročně vyhodí přibližně 180 000 tun textilu, přičemž jen 3 až 4 procenta se dostanou do kontejnerů na směsný odpad. K recyklaci se vytřídí 39 000 tun, zatímco nerecyklovatelného znečištění v popelnicích na směsný odpad je 75 000 tun. Česko má však v plánu změnit současnou praxi nakládání s odpady.

„Aby se snížilo množství odložených textilií, budou od začátku roku 2025 obce povinně zřizovat místo, na kterých mohou občané nepotřebný textil a obuv odložit. V budoucnu na náklady spojené se sběrem a svozem budou obcím přispívat samotní výrobci,“ píše se na webových stránkách Ministerstva životního prostředí.

„Doposud jsou kontejnery na textil umístěny zhruba na 10 000 místech po celé České republice. Zákon o odpadech, který byl schválen v roce 2020, udává povinnost obcím zřídit sběrné místo. Co ovšem nebylo minulou vládou vyřešeno, je financování sběrné sítě, separace a následná recyklace,“ stojí v tiskové zprávě z prosince minulého roku. Ministr Petr Hladík zdůraznil, že cílem je zajistit, aby se recyklovalo více textilu, a zvýšit efektivitu recyklačního úsilí.

V Česku je přibližně 10 000 sběrných míst pro textil, ale stávající zákon o odpadech vyžaduje pouze sběr, nikoli recyklaci. Nový systém počítá se zřízením více sběrných míst na dostupných místech, jako jsou radnice nebo obchody, podobně jako je tomu v případě baterií a elektroodpadu.

Pokračování Gladiátora a muzikál Wicked k tomu evidentně vybízí. Může se ale vůbec taková kulturní událost opakovat? Co totiž v minulém roce nečekanou souhrou okolností fungovalo, by letos mohlo být vnímáno spíše jako kalkul, který už ztrácí onu pomyslnou jiskru.

Oba filmy byly zástupci žánrů v podstatě na opačných stranách spektra. Prvek něčeho, čemu se říká kontraprogramování, oslovil širší publikum tím, že dvojice filmů nabízela přímý kontrast, píše web LADbible.

Díky takové odlišnosti se Barbenheimer stal kulturní událostí loňského léta. Na sociálních sítích lidé komentovali, který z filmů v rámci filmového maratonu vidět dřív, a ne to, který je „lepší“. Ač se to tak na začátku nemuselo zdát, mezi Barbie a Oppenheimerem chyběla přímá rivalita. Christopher Nolan přešel od svého dlouholetého studia Warner Bros ke společnosti Universal Pictures. „Nové“ studio naplánovalo Oppenheimera na typický Nolanův týden v polovině července a Warner nakonec ve stejný den vypustil Barbie Grety Gerwig. Barbenheimer tak nakonec byl výsledkem drobných hollywoodských bojů, a právě toto kouzlo nechtěného zřejmě dělá z loňského fenoménu neopakovatelnou událost.

Už jen v tomto ohledu se letošní sjednocené premiéry Gladiátora II a Wicked zásadně liší. Filmy přijdou do kin 22. listopadu. Původní datum uvedení Wicked přitom bylo stanoveno na 27. listopadu, premiéra muzikálu se ale ve finále sladí se Scottovým pokračováním historického velkofilmu. Primárně změna nastala proto, aby se předešlo konkurenci s Moanou 2. Zároveň Universal a Paramount Pictures doufají, že se využije osvědčeného úspěchu Barbenheimera.

Podle serveru Rolling Stone ale tato ambice už nyní v lecčem skřípe. Vezměme v potaz samotné propojení názvů Gladiator a Wicked. Společně totiž tvoří krkolomné složeniny, které nepůsobí tak uhlazeně a spontánně jako Barbenheimer.

„V nouzi to jistě zvládnou oba, ale jejich souzvuky jsou tvrdé a ostré, postrádají měkký, potrhlý elán Barbenheimera. Dalšími možnostmi jsou Gladiated (což je prostě hloupé a účinně to nenaznačuje účast Wicked) a Wadiator (což zní, jako když batole řekne „radiátor“),“ píše Jon Blistein z amerického Rolling Stone. Barbenheimer navíc naplnil očekávání i co do kritických a diváckých hodnocení. Muzikál Wicked se zpěvačkou Arianou Grande v hlavní roli ale nezdvihá lidi s různým vkusem ze židle tolik jako Barbie s Margot Robbie a Ryanem Goslingem. Někteří fanoušci prvního Gladiátora s Russellem Crowem a Joaquinem Phoenixem se zase shodují, že pokračování tohoto historického megahitu nebylo třeba a stane se tak trochu koulí na noze svého předchůdce.