Jordan Peterson radí dát si život do pořádku. Kdy pořádek stačí a kdy potřebujeme více chaosu?

Když je někdo lepší než já a ničí mě to, mám chuť se opít, pohádat nebo někomu ublížit, nejspíše mám uvnitř nezpracované téma a s tím spojené emoce
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Když je někdo lepší než já a ničí mě to, mám chuť se opít, pohádat nebo někomu ublížit, nejspíše mám uvnitř nezpracované téma a s tím spojené emoce

Kanadský psycholog Jordan Peterson se stal pro mnohé mladé muže vzorem. Obrazem spořádaného otce, kterého neměli. Jeho názory, které popsal mimo jiné v knize 12 pravidel pro život, ale mnozí odmítají jako příliš konzervativní, až fašizující. Jak obstojí jeho kniha z pohledu seberozvoje, sebepoznání a psychoanalýzy? V magazínu Balanc ji rozebíral psychoanalytický terapeut Jakub Kuchař.

„Rivalita, která nás motivuje k výkonu, je zdravá. Od určité míry může být destruktivní, projevem je závist.“ Závist může způsobit psychické problémy a konflikty s okolím. Vodítkem k rozpoznání dobré rivality od destruktivní závisti jsou naše reakce, myšlenky a pocity. Když je někdo lepší než já a ničí mě to, mám chuť se opít, pohádat nebo někomu ublížit, nejspíše mám uvnitř nezpracované téma a s tím spojené emoce. Když nás ovládá závist, tak druhým nepřejeme.

„Více se srovnáváme s podobnými lidmi, tam vzniká větší prostor pro závist. Freud to nazýval narcisismus malých rozdílů.“ Lidé, kteří jsou nám podobní, lépe slouží jako zrcadlo, odraz nás samých. Proč nejsem tak úspěšný jako kolega, kamarád? Proč nemám stejně drahé věci, kariéru nebo přátele, když jsme si tak podobní a on není o nic lepší?

„Nesrovnávat se podle mne nejde, to je takový teoretický ideál. V něčem i moralisticko-intelektuální. Stále vnímáme, jak nás vidí ostatní, nedá se neporovnávat.“ Peterson ve své knize píše, že bychom se měli srovnávat jen sami se sebou v minulosti. To se ale může obrátit proti nám, pokud se to nedaří, můžeme si to vyčítat. Mít ideál a směřovat k němu je dobré, ale nesmí být moc přísný a musíme si být vědomi toho, že ideálu nelze nikdy plně dosáhnout.

Jakub Kuchař

„Máme přirozenou tendenci starat se o blízké, ale je těžké starat se o někoho, ke komu necítím emoční blízkost.“ Dalším doporučením kanadského psychologa je, abychom k sobě přistupovali stejně jako k někomu, kdo nám byl svěřen do péče. Druhým často dokážeme pomoct, být vlídní a vidět jejich chyby shovívavě, ne fatálně. Když se ale podíváme na sebe ve stejných situacích, můžeme mít sklony k přehnané kritice, neodpouštět si chyby a posuzovat se příliš přísně. Není od věci si ve složitých chvílích představit, že naše problémy prožívá někdo blízký. Co bychom mu asi poradili, jak bychom o něj pečovali a proč to samé nenabídneme sami sobě?

Pusťte si celé vyjádření psychoanalytického terapeuta k radám Jordana Petersona.