K Zelené dohodě jsou Češi skeptičtí a málo o ní ví. Transformace musí být sociální, říká Jan Krajhanzl

18. říjen 2022

Popírání změny klimatu už mezi Čechy nefrčí. Většina lidí si myslí, že je třeba s klimatickou změnou něco dělat, horší už to je s představou, co by to mělo být. O Green Dealu navíc existuje ve společnosti fatálně nízké povědomí. Sociologický ústav STEM a Institut 2050 koncem září vydaly výzkum Česká (ne)transformace 2022, který detailně v Podhoubí představuje jeden z hlavních designérů výzkumu, ekopsycholog Jan Krajhanzl.

Data k výzkumu zaměřenému hlavně na očekávání a obavy z environmentálně-ekonomické transformace byla sebrána v květnu 2022. Reprezentativní šetření navazující na projekt Českého rozhlasu Rozděleni svobodou: Klimatická změna a České klima 2021 přichází s poznatky, že lidé v Česku už většinou nepochybují o změně klimatu způsobené člověkem, chtějí s ní bojovat, ale zelené transformace se spíše obávají. Výrazně vzrostla popularita obnovitelných zdrojů, společnost si přeje jasnější politickou vizi transformace, která má být sociálně spravedlivá.

Jan Krajhanzl

„Lidé mají velký zmatek v řešení klimatické změny. Asi jedna třetina lidí si myslí, že jim transformace na nízkouhlíkovou ekonomiku zlepší život, 25 % si naopak myslí, že se jim život zhorší,“ říká jeden ze spoluzakladatelů Institutu 2050 Jan Krajhanzl.

Třetina lidí by udržela nebo posílila cíle Green Dealu, asi třetina by ráda Green Deal oslabila nebo zrušila a třetina na to nemá názor. Česká veřejnost se ale napříč spektrem na některých opatřeních, jako je podpora OZE, úspor a zateplování, shodne. Klíčovým problémem je ale informovanost.

„Veřejnosti chybí celá řada informací, které by jí pomohly se zorientovat. V téhle oblasti jsou menší problém hoaxy a dezinformace, protože tady ty informace zkrátka úplně chybí. Lidé přiznávají, že skoro nic neví o Zelené dohodě pro Evropu,“ říká výzkumník.

Výzkum přišel s šesti skupinami obyvatel. O skupině lhostejných (7 %) nemáme příliš dat. Optimističtí podporovatelé (22 %) a programoví odpůrci (19 %) jsou jakési protipóly. „Obě skupiny mají největší zastoupení vysokoškoláků, obě nejsou ekonomicky příliš ohrožené. Obě skupiny jsou zároveň občansky nejangažovanější a vykazují z opačných pozic nejnižší důvěru vůči politickému systému, ve kterém žijeme.“ Nejpočetnějších opatrných příznivců je 26 %, stejně je nejistých a zdrženlivých.

„Dlouho tu byla představa, že když budeme mít dostatečný počet vyděšených z klimatické změny, pak přijde velká ochota k transformaci, ale takhle to není. Nefunguje klimatický diskurz typu ‚zavíráme vám práci, protože se zvedá hladina oceánů‘. Můžeme to nastavit tak, že budeme modernizovat stát. Přijdou sem stovky miliard korun, za které lze lidem v přehlížených regionech dopřát zdravý a důstojný život a daleko méně zdravotně zatěžující profese. Neřešil bych v té rétorice lední medvědy, ale přemýšlel bych nad tím, že máme horníka, jmenuje se Josef, a co to může přinést dobrého Josefovi, uzavírá svou interpretací výzkumu Krajhanzl.

Kolik procent podpory ve společnosti má vodní, solární a větrná energie? Kdo je zodpovědný za informační vakuum kolem Green Dealu v české společnosti? A v čem se podobají segmenty společnosti optimistických podporovatelů a programových odpůrců zelené transformace? Poslechněte si celé Podhoubí.

Spustit audio

Související