Karanténa Zuzany Fuksové III: V Brně. Nakupování jako techno party a prognózy vysoké školy života

23. 3. 2020, Brno. O víkendu jsem přijela domů z chaty a mé první kroky vedly do obchodu, velkého svítivého obchodu s jídlem v Brně-sever, kterému se říká „Bronx“. Normálně je v obchodě nával, živo a hlučno, teď to tam vypadá jako v Giléadu ze seriálu Příběh služebnice. Všichni si jen špitají a všichni mají roušky – většinou ušité, jen jeden pán měl jakýsi potrhaný papírový kapesník.

Pohybovat se mezi lidmi je opojné asi jako vyrazit za běžného provozu na techno party – kromě placení za jogurty je to navíc skoro zadarmo. Důvěrně známý pocit z šestinedělí – euforie z návštěvy papírnictví.

Výstroj do světa tam za dveřmi

Jsem s dcerou v bytě, a abych mohla pracovat a manažovat potravinovou pomoc pro lidi v šicích dílnách (pro což jsem se rozhodla o víkendu z pocitu viny, že nic nedělám, když všichni šijí jak v Bangladéši), nechávám ji dívat se na jejího oblíbeného králíka Binga. A to docela dost, nejedna lesana by si nade mnou uplivla. Nechávám dceru vyhazovat věci po zemi – OSPOD by se taky divil. Objednávám si jídlo z donášky – jednoho z posledních ostrůvků civilizace, kterou znám z minulosti. Po poobědovém spaní jdeme konečně ven. Na chodbě potkáme dědečka – mimino nechápe, proč s ním nemůže felit, a nechce se ho pustit. Otci, tedy dědečkovi, pak nabízím, že mu můžeme chodit nakupovat, ale on je rád, že má záminku „šontat“ chvíli po venku.

Odpolední vycházka do přírody

Pokouším se nečíst už facebook a názory všech epidemiologů z vysoké školy života, mezi které se sama počítám, a taky zpravodajství. Pak to samozřejmě před spaním udělám a proklínám se – čtu si o zemětřesení, hrozbě zavřených hranic na dva roky, domácím vyučování do konce května a rodičkách s rouškami a bez doprovodu. To poslední mi přijde jako ryzí sci-fi – v roušce se blbě dýchá i po půl hodině, natož po dvanácti. A to všechno se děje kvůli nějakému netopýrovi, který se na mokrém trhu ve Wu-chanu vykadil na luskouna.

Na internetu píšou, že máme mít pravidelnou denní rutinu a cíle. Mým cílem na další den je ostříhat sobě i dceři nehty. Snad se mi to povede, držím si palce. Teď jdu ale ze země odstranit všechny rozmačkané banány prokládané čokokřupinkami a plyšáky.

Zuzana se vrátila z chaty do prostředí města. Z čeho má v Brně euforii a proč? Jaký plán ji čeká pro následující dny? Poslechněte si třetí část deníku!

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka