Karanténa Zuzany Fuksové III: V Brně. Nakupování jako techno party a prognózy vysoké školy života

Pohybovat se mezi lidmi je opojné asi jako vyrazit za běžného provozu na techno party – kromě placení za jogurty je to navíc skoro zadarmo. Důvěrně známý pocit z šestinedělí – euforie z návštěvy papírnictví.

Výstroj do světa tam za dveřmi|foto: Zuzana Fuksová,Český rozhlas

Jsem s dcerou v bytě, a abych mohla pracovat a manažovat potravinovou pomoc pro lidi v šicích dílnách (pro což jsem se rozhodla o víkendu z pocitu viny, že nic nedělám, když všichni šijí jak v Bangladéši), nechávám ji dívat se na jejího oblíbeného králíka Binga. A to docela dost, nejedna lesana by si nade mnou uplivla. Nechávám dceru vyhazovat věci po zemi – OSPOD by se taky divil. Objednávám si jídlo z donášky – jednoho z posledních ostrůvků civilizace, kterou znám z minulosti. Po poobědovém spaní jdeme konečně ven. Na chodbě potkáme dědečka – mimino nechápe, proč s ním nemůže felit, a nechce se ho pustit. Otci, tedy dědečkovi, pak nabízím, že mu můžeme chodit nakupovat, ale on je rád, že má záminku „šontat“ chvíli po venku.

Odpolední vycházka do přírody|foto: Zuzana Fuksová,Český rozhlas

Pokouším se nečíst už facebook a názory všech epidemiologů z vysoké školy života, mezi které se sama počítám, a taky zpravodajství. Pak to samozřejmě před spaním udělám a proklínám se – čtu si o zemětřesení, hrozbě zavřených hranic na dva roky, domácím vyučování do konce května a rodičkách s rouškami a bez doprovodu. To poslední mi přijde jako ryzí sci-fi – v roušce se blbě dýchá i po půl hodině, natož po dvanácti. A to všechno se děje kvůli nějakému netopýrovi, který se na mokrém trhu ve Wu-chanu vykadil na luskouna.

Na internetu píšou, že máme mít pravidelnou denní rutinu a cíle. Mým cílem na další den je ostříhat sobě i dceři nehty. Snad se mi to povede, držím si palce. Teď jdu ale ze země odstranit všechny rozmačkané banány prokládané čokokřupinkami a plyšáky.