Kdo je Tom of Finland? Film o pionýrovi homoerotické ikonografie zahájí letošní Mezipatra

Přebal knihy Tom of Finland, The Complete Kake Comics
Přebal knihy Tom of Finland, The Complete Kake Comics

Letošní festival queer filmové tvorby Mezipatra zahájí koprodukční finský snímek Tom of Finland. Biograficky laděný film širšímu publiku vůbec poprvé představí muže, kterého v západních gay a uměleckých kruzích proslavila jeho tvorba oslavující hypermaskulinního muže. A ukázala, že přívlastek „gay“ nemusí automaticky znamenat femininní karikaturu mužství.

Tom of Finland (1920–1991), vlastním jménem Touko Laaksonen, se narodil ve finském městečku Kaarina. Syn učitelů většinu dětství trávil doma četbou a hrou na klavír, zatímco jeho vrstevníci běhali venku a užívali si venkov. Tihle venkovští pořízci od té doby zůstali v Toukově fantazii. Už od raného věku tušil, že ho přitahují muži, svoji orientaci ovšem musel skrývat, protože homosexualita byla ve Finsku trestná.

Vystudoval uměleckou školu v Helsinkách a živil se jako art director v prestižní reklamní agentuře. Za sebou měl zkušenost z 2. světové války – v roce 1940 narukoval do finské armády k letecké divizi. Ve volném čase tvořil pod pseudonymem Tom of Finland kresby, které od konce 50. let začaly měnit pohled na (nejen) gay stereotypy. Jeho naddimenzované, dokonale propracované kresby mužů se svaly hodnými marvelovských superhrdinů a s obřími penisy byly prototypem „macho mana“, tak jak o nich v stejnojmenné písničce v sedmdesátých letech zpívali Village People. Kapela, která se u portrétů a archetypů mužů (mariňák, dělník, policista) nechala přímo inspirovat právě tvorbou Toma of Finland.

Z filmu Tom of Finland

Zdánlivým paradoxem je fakt, že autor tvořil víceméně tajně a pod pseudonymem, ovšem jeho výtvory se postupně začaly šířit skrz kanály mezinárodní gay komunity. A Tom (poangličtěná verze jeho finského jména Touko) se postupně začal stávat mezinárodní celebritou gay komunity: v roce 1957 vyšly jeho obrázky ve vlivném undergroundovém magazínu Physique Pictorial (patřila mu i obálka jarního vydání). Od té doby se jeho výtvory pravidelně objevovaly v tzv. beefcake magazínech. Byly to časopisy, které vycházely v USA mezi 30. a 60. lety a specializovaly se na zobrazování mladých atraktivních mužů v atletických pózách. Vzhledem k cenzuře se tyto magazíny prezentovaly jako věstníky specializované na zdravý životní styl a fitness, modelové nejčastěji předvádí nejrůznější typy cvičení.

V rodném Finsku se ovšem uznání dočkal až daleko později. Teprve v roce 1971 zde totiž byla homosexualita dekriminalizována. Jen pro srovnání, v Československu se tak stalo v roce 1962, tedy skoro o deset let dříve. Laaksonen se na plný úvazek začal věnovat kreslení v roce 1973, kdy opustil práci v reklamce a po zbytek života už se zaměřoval pouze na svoji tvorbu. Kreslil a podílel se na pořádání výstav.

Z knihy Tom of Finland, The Complete Kake Comics

Jeho ilustrace se od konce šedesátých let soustředí na stripy s hlavním hrdinou, tmavovlasým kníratým kožeňákem Kake (vyslovuje se jako anglické „cocky“). Až do druhé půlky osmdesátých let vzniklo na dvacet šest epizod obrázkových příběhů Kakeho – bezstarostného muže, který na motorce jezdí křížem krážem světem a šíří poselství osvobozeného sexu, který je potěšením pro všechny zúčastněné.

Subverze a svoboda

Působení v armádě a 2. světová válka ovlivnily jeho volnočasovou tvorbu výrazně – fascinace uniformami, obzvláště pak wehrmachtem, je patrná napříč celou jeho tvorbou a speciálně v období poválečném. Ačkoli Finsko bojovalo na straně Německa, Laaksonen sám byl antifašista a antirasista.

Laaksonen čerpal inspiraci nejen z vlastní fantazie, ale z rodící se mezinárodní gay scény. Ovlivňování tzv. kulturou kožeňáků (mužů v kůži, kožených uniformách a doplňcích), BDSM a dalšími fetiši bylo v 50. a 60. letech vzájemné. Dá se říci, že Tomova práce a rodící se gay subkultura byly spojené nádoby, které na se přímo působily. Tomovy postavy nosily policejní uniformy nebo motorkářské nezbytnosti (bombery, kožené křiváky apod.). Touto estetikou se později i díky vlivu komiksů ToF inspiroval například Freddie Mercury, Frankie Goes to Hollywood nebo zmínění Village People.

Koncem padesátých let se v gay komunitě ustálilo používání pseudonymů, které vycházely z poangličtěného křestního jména a země či města. Tom of Finland nebyl jediným queer autorem, který se takto prezentoval. Dalším známým umělcem byl třeba Peter de Rome, spisovatel, fotograf a režisér filmů s gay erotickou tematikou.

Tom of Finland ve svém díle institucionalizoval klišé, která vycházela z mužských fantazií. Dnes jsou často tato klišé překonaná. Ideál namakaného kluka z posilovny se díky Instagramu a obzvláště díky aplikacím určeným na seznamování a sex stal nedostižným a nezdravým archetypem, který často neblaze působí na sebevědomí mladých mužů. Ostatně – pokřivený pohled na vlastní tělo vlivem módních magazínů a Instagramu se dnes netýká jenom mladých mužů, ale žen a mužů napříč věkovým spektrem. Mezi 50. a 80. lety bylo ovšem zobrazování těchto erotických fantazií subverzivní a důležité pro sebeurčení rodící se komunity, která se navíc potýkala s perzekucí.

Zobrazení skupinky policistů v parádních uniformách, kteří se v parku věnují erotickým hrátkám, bylo pro queer scénu osvobozující. Převracení běžné reality do hravých situací prodchnutých erotikou v sobě navíc neslo humor a odlehčení, které vyvádělo erotiku ze sféry „zakázaného ovoce“ někam, kde je sex zábavnou hrou. Jak zmiňuje režisér filmu Tom of Finland, Dome Karukoski, v rozhovoru pro deník Guardian: „Ve svých pornografických  kresbách autority zesměšňuje. Policisti v parcích nahání gaye a bijí je. A on je otevřeně zve k sexu.“ Často také zobrazuje mezirasovou erotiku, což bylo, především v poválečném období, další veřejné tabu. Zobrazení černošského muže, který si užívá s bílým policistou, bylo jasnou zprávou a vztyčeným prostředníčkem autoritám.

Z filmu Tom of Finland

Odkaz Toma z Finska

V předmluvě k publikaci Tom of Finland: The Complete Kake Comics autor Dian Hanson zmiňuje, že Tuokův reálný sexuální život byl v období po 2. světové válce, kdy nastoupil do reklamní agentury a po večerech hrával v helsinských barech na klavír, často spíše fantazií. O to více kreslil. „Vždycky jsem poznal dobrou kresbu tak, že jsem z ní sám měl erekci,“ cituje Laaksonena Hanson.

V rozhovoru pro televizní program Homotopia se Laaksonen svěřuje, že jeho inspirací byli staří mistři, jejich neuvěřitelně realistické zobrazení lidské postavy. Zmiňuje například Rembrandta a jeho paletu teplých hnědých barev a mistrné svícení: „Nevím, do jaké míry jsou tyhle vlivy v mé tvorbě patrné. Chtěl jsem především zdůraznit každý sval, všechny ty povrchy, chtěl jsem všechno tohle hodně zdůraznit a vypíchnout. Možná, že ten vliv není úplně přímý, a navíc by to pro ně možná mohla být urážka.“ Usmívá se Laaksonen v jednom z posledních rozhovorů.

Jeho odkaz žije dál. V roce 2014 finská pošta vydala speciální edici známek s Laaksonenovými ilustracemi, na které byl pořadník. Od poloviny devadesátých let také existuje módní značka, která se inspiruje jeho kresbami a estetikou. Knihy jeho sexy ilustrací a komixů se prodávají v uměleckých galeriích i běžných knihkupectvích a oslovují čtenáře napříč generacemi a genderem. Není výjimkou, že dnes běžně v ulicích finských měst potkáte patnáctileté dívky v tričkách s jeho ilustracemi. A biografické drama Tom of Finland je letošním finským kandidátem do oscarového klání.