Kdo potřebuje kouče a kdo terapeuta? Hranice sebezdokonalování končí tam, kde začíná úzkost
„Lidé, kteří se honí za výkonem, si někdy neumí užít úspěch. Stává se to třeba u sportovců,“ předává své zkušenosti z koučování psycholog Radvan Bahbouh. Je důležité vědět, kde se naše životní cíle berou. Chodíme do práce kvůli sobě, nebo přání rodičů? Chováme se podle nejlepšího vědomí a svědomí, nebo podle toho, co si myslíme, že se od nás čeká? V životě se vyplatí prozkoumat motivace a poznat, co skutečně chceme a co je diktát „měl bych“.
Ve firmách mnohdy nefunguje poskytování kvalitní zpětné vazby, je takové formální, odlidštěné. „Lidé chodí často do práce kvůli sociálnímu kontaktu, chtějí něco zažívat. Ne pro výkon sám. Výkon se stane rozhodující a vytvoří tlak. Proto si téměř žádný čas v práci neužijí.“ Dobrá zpětná vazba je doporučení do budoucna, ne jen vyjmenování neúspěchů a chyb. Dobré je zaměřit se na úspěchy a nekritizovat před celým kolektivem.
Čtěte také
Když se nám nechce něco dělat, nemusí to ukazovat na lenost nebo nedostatek disciplíny. Někdy nechtění ukazuje na to, že jsme na nevhodném místě a děláme neuspokojivé věci. Pomáhá si představit úspěch. Co se stane a jak se budu cítit, až dosáhnu cíle? Je v mé fantazii uspokojení, klid, radost, nebo jen úleva z toho, že jsem neselhal? „Někdo má neurotickou potřebu výkonu. Je fajn, když usilujeme o výkon, ale nemělo by to určovat náš život.“ Když si nedokážeme představit, že dneska nenaběháme svých obvyklých deset kilometrů, a radši kvůli tomu odložíme spánek, tak to člověka omezuje. Někteří tak řeší úzkost, vytvoří si a pevně dodržují rituály.
„Koučování je rozhovor, kterým se snažíte povzbudit a inspirovat ostatní, aby dosáhli, čeho chtějí.“ Hranice mezi terapií a koučinkem je tenká, někdy klienti přijdou s konkrétním problémem v práci a končí na dvouleté terapii. V té se často vrací do minulosti, potřebují ji rychle. V koučinku se zaměřují na budoucnost a nespěchají.
Někdy je prospěšné, že se nám stanou nepříjemné věci. Vyhazov z práce nebo rozchod. Člověk najednou vidí, že přežil i to, čeho se nejvíc bál. Naučí se fungovat v krizi. Zjistí, kteří lidé jsou mu opravdu blízcí a pomohou. Třeba si začne dobrých vztahů víc vážit. A hlavně ví, že pokud se do podobné situace dostane znovu, zvládne ji. „I po rozchodu je dobré být chvíli sám, neskočit do dalšího partnerského vztahu. Budete vědět, že to umíte.“ Nemusí jít o partnerství, není špatné vyzkoušet si žít v nepořádku, když dbáte na uklízení, nebo se naučit říkat ne a vstupovat do konfliktů. Lze to dělat postupně nebo se osmělovat v bezpečném prostředí.
Poslechněte si celý Balanc o tom, co na českých pracovištích nejčastěji nefunguje a jak může pomoci koučování nebo sebekoučování.
Související
-
Proč je snadné vidět na všem jen to špatné a jak ze spirály negativismu ven?
„Z pozitivního přístupu k životu se občas stává víra, že máme myslet jen pozitivně. Jenže ono je nutné myslet i na problematické věci,“ říká psycholog Radvan Bahbouh.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
