Když smutek slaví. S Karímou Al-Mukhtarovou o spiritualitě v umění a cestě do Beninu
O česko-slovensko-irácké umělkyni Karímě Al-Mukhtarové se často hovoří jako o jedné z nejvýraznějších umělkyň své generace. Ve své tvorbě pracuje s neobvyklými materiály a citlivě propojuje svůj vnitřní svět s okolní realitou, přičemž často čerpá z různorodých kulturních a duchovních vlivů. Právě o těchto inspiracích, své cestě do Beninu a propojování tradic, spirituality a umění jsme s ní mluvili v pořadu Hergot!.
Benin je zemí, kde vedle křesťanství a islámu hraje významnou roli i tradiční náboženství vodun. Tyto víry zde často fungují ve vzájemné symbióze. „Mnoho místních lidí jde ráno do kostela a večer se účastní rituálů spojených s vodunem. Je to součást jejich identity,“ vysvětluje umělkyně.
Podoba vodunu se může lišit v závislosti na regionu či zemi, kde se praktikuje. V Beninu je podle Al-Mukhtarové úzce spjatý s moudrostí předků a s přírodou. Jako příklad uvádí pohřební rituály. Zatímco v evropském prostředí jsou vnímány jako smutné události, v Beninu jde často o slavnosti plné radosti. „Zalíbila se mi myšlenka, že když člověk odejde z tohoto světa, jeho zkušenosti a moudrost se připojí ke kolektivní paměti,“ říká.
Jak se Al-Mukhtarová do Beninu dostala? Sama měla možnost některých rituálů osobně zúčastnit. Co při nich zažila a co si z těchto setkání odnesla? Jak konkrétní zkušenosti ovlivnily její uměleckou tvorbu? Jak vůbec přistupuje ke spiritualitě – a jak ji skrze své umění zviditelňuje? Nejen o tom se dozvíte v aktuálním díle Hergotu!.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
