Klimatická krize nad námi visí pořád, nelze si od ní odpočinout, říká terapeutka o spouštěči environmentálního žalu
Vědecké studie hovoří o tom, že pobývání v blízkosti přírody, ať už trvalejšího, či přechodného charakteru, má významně pozitivní vliv na naše duševní zdraví. Někdy však může přinášet i pocity spíše skličující – to, když si uvědomujeme, jak se příroda mění v důsledku klimatických změn. Odborníci v tomto kontextu hovoří o tzv. environmentálním žalu.
Právě s tímto tématem často ve své praxi pracuje i terapeutka a mediátorka Zdeňka Voštová. Skupina lidí, kteří za ní chodí se smutkem spojeným s vymíráním druhů a zánikem ekosystémů, však podle ní není nijak homogenní. „Zčásti tato krize dopadá mnohdy na environmentálně angažované jedince, ale přicházejí i lidé, kteří se nikdy o přírodu moc nezajímali, a najednou na ně dolehly zprávy z médií o tom, co se děje,“ říká Voštová. Odpojení se od zpráv v médiích však nemusí pro lepší zvládání environmentálního žalu vůbec stačit. „Někteří klienti hovoří o tom, že i když přestali sledovat média a zprávy spojené s klimatem, tak když přijeli na chatu, najednou jim tam netekla voda v důsledku velkého sucha. V tu chvíli jim došlo, že je to reálné, že už se něco opravdu děje.“
Čtěte také
Environmentální žal se na první pohled vlastně nemusí lišit od jiného smutku či truchlení, které v životě prožíváme. Voštová však upozorňuje na jedno specifikum – zatímco od jiných smutků, například v důsledku životních změn a událostí, si většinou po čase nějakým způsobem odpočineme, hrozba klimatické krize a zásadních změn v našich životech nad námi visí neustále a zhoršuje se, odpočinout si od ní tedy prakticky nelze.
Jednou z cest, jak s tématem pracovat v terapii, je podle Voštové najít nějakou zlatou střední cestu – netvářit se, že se nic neděje, ale přitom se nenechat úplně zahltit informacemi. Zároveň je dobré se snažit být víc tady a teď, v přítomnosti. „Někdy ke mně do terapie přicházejí lidé, kteří jsou přetížení vlastními nároky, jak moc se snaží zachránit svět, ale pak už nenacházejí prostor pro sebe a péči o svou duši,“ upozorňuje terapeutka Zdeňka Voštová.
Vědecké studie hovoří o tom, že pobývání v blízkosti přírody má významně pozitivní vliv na naše duševní zdraví. Někdy však může přinášet i pocity spíše skličující – to, když si uvědomujeme, jak se příroda mění v důsledku klimatických změn. Odborníci v tomto kontextu hovoří o tzv. environmentálním žalu. Jak se s tímto tématem dá pracovat v terapii? O tom v Diagnóze F mluvila terapeutka Zdeňka Voštová.
Související
-
Environmentální žal. Jak si poradit s hlubokým smutkem z vymírání druhů a klimatických změn?
Potkávám čím dál víc smutných lidí. Nevědí, jestli jejich děti v budoucnu najdou zdravé místo pro život.
-
Dobré vztahy potřebují hluboké rozhovory i zdravé konflikty, vyhýbat se vážným tématům se nevyplatí
„Dobrý a kvalitní vztah unese nějakou míru nesouhlasu a výměnu názorů.“ Pevné rodinné vztahy neznamenají, že musíme sdílet stejný názor na svět.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
