Knausgardův slow reading, čínské sci-fi a funky Štrougal. Nejlepší knihy 2017 podle Radia Wave

12. prosinec 2017
Jaká je nejlepší kniha roku 2017? Ptal se Jonáš Zbořil

Karl Ove Knausgard platí už pár let za světovou senzaci a jeho tři tisíce stran dlouhá kronika vlastního života vzbuzuje silné reakce i v Česku. Tabulkově naši anketu o nejlepší knihy letoška Knausgard vyhrává. Redakcí Radia Wave ale putovalo i skvělé čínské sci-fi Liou Cch‘-sina. V anketě najdete taky komiks pro punkové tatíky nebo self-help příručku pro lidi, kteří se ztrácejí v informačně saturovaném světě.

Život na velkém plátně
Karl Ove Knausgar – Můj boj. Doporučuje spisovatel Jan Němec, autor románu Dějiny světla.

Propadl jsem Mému boji, což je šestidílný román Karla Ove Knausgarda. Druhý díl pro mě byl největší čtenářský zážitek letošního roku. Je to zvláštní. Když člověk tu knihu popisuje a slyší se, nechápe, co se mu na tom líbí. Ta kniha vypadá strašně obyčejně, neliterárně, není psaná nijak zajímavým stylem, věnuje se všedním dnům v životě jednoho Nora, který je spisovatel, má ženu a děti. Na šedesáti stránkách popisuje narozeninovou oslavu dětí.

To měřítko jedna ku jedné, kdy čtení jedné scény trvá tak dlouho jak ona scéna v reálném čase, je zvláštní. Je to jako velký formát obrazu, který umožňuje něco jiného než malé plátno. Celá Knausgardova hexalogie má dohromady asi tři tisíce stran, což mu umožňuje práci s detailem, podrobností, pozorností vůči věcem, na které se normálně v próze nedostane. Po dlouhé době čtu prózu, o které bych si jako spisovatel myslel, že nemůže fungovat, ale jako čtenář si ji nesmírně užívám.

Vesmír: Made in China
Liou Cch’–sin – Temný les. Doporučuje Miloš Hroch, hudební redaktor Radia Wave.

Je to sci-fi, které bych dal přečíst těm, kdo říkají, že nemají rádi sci-fi. Takové knihy píše čínský spisovatel Liou Cch’-sin – první asijský autor s prestižní žánrovou cenou Hugo. Vysloužila mu ji kniha Problém tří těles, první z trilogie Vzpomínky na Zemi. Letos konečně vyšla i v češtině a spolu s ní i druhý díl Temný les, což je snad ještě návykovější čtení. Příběh začíná během Velké kulturní revoluce, Čína se zapojila do vesmírných závodů a navázala kontakt s mimozemskou rasou Trisolarany. A Temný les bere čtenáře na konec světa, kdy lidstvo bude potřebovat obor kosmické sociologie.

Liou Cch’-sin vypráví nelineárně v několika časových rovinách, dávkuje „hardcore“ termíny z fyziky i akci a prokládá děj odkazy ke komplikované historii Číny. Nezahlcuje, drží dynamiku a knížce nikdy nespadne řetěz. Pokládá aktuální otázky o udržitelnosti technologického pokroku a ekologické dani, kterou za něj lidstvo zaplatí. Do Temného lesa se zakousnete a nepustíte, dokud knihu nesjedete celou.

Pravda vítězí
Stanislav Biler – Nejlepší kandidát. Doporučuje Barbora Linková, multimediální redaktorka Radia Wave.

U téhle knížky vám bude celou dobu trochu smutno. Spolu s mladou asistentkou prezidentského kandidáta nahlížíme až reportážním stylem do útrob předvolební kampaně kandidáta na svém místě – Jana Nováka, navštívíme jesenické podhůří a jeho obyvatele, pokusíme se nespáchat sebevraždu a nezabít žádnou slepici. A bude nám u toho trochu úzko. Ale zase to rychle uteče. Doporučuji už jen kvůli skvělým dialogům.​

Stanislav Biler s novou knihou Nejlepší kandidát

Kniha o managementu. Trochu jinak
Byung-Chul Han – Vyhořelá společnost. Doporučuje spisovatelka a letošní nositelka Ceny Jiřího Ortena – Zuzana Kultánová.

Jestli máte občas dojem, že jste si ze sebe udělali projekt, pokud máte nejasný pocit, že něčemu otročíte, cítíte se vyčerpaní a vyhořelí, máte depresi z přemíry možností, přečtěte si Vyhořelou společnost. V pěti esejích německého filozofa korejského původu se dočtete, proč sami sebe ochotně vykořisťujeme a proč jsme se stali vlastními projektovými manažery.

Polda z Belfastu
Adrian McKinty – Mrazivá hlubina. Doporučuje Pavel Mandys, šéf ceny Magnesia Litera a webu iLiteratura.cz.

Letos jsem narazil na skvělou detektivku. Je to drsná škola klasického střihu, ale odehrává se v Belfastu v roce 1981, tedy v době, kdy tu zuřily nejtvrdší boje mezi IRA, místními loajalisty a britskými silami. Měl jsem z té knihy dojem, že se vracím někam k počátkům žánru drsné detektivky. Hlavní hrdina, policista vyšetřující vraždu homosexuálů, se ocitá v totálním bezvládí. V Belfastu proti sobě bojují jednotlivé skupiny a policie tu nemá prakticky žádnou pravomoc, detektiv si neustále zrcátkem kontroluje podvozek, jestli nemá pod pneumatikou bombu. Atmosféra neustálého ohrožení, kdy se policie vůbec musí snažit normálně fungovat, to je něco mimořádného. Dlouho jsem nic podobného nečetl.

Táta Tintin
Charles Burns – Naposled. Doporučuje Kateřina Čopjaková, literární recenzentka a externí redaktorka Radia Wave.

Vánoční tipy jsou čím dál tím lehčí, protože se výrazně zlepšuje česká komiksová produkce. Na podzim vyšlo v českém překladu Naposled od Charlese Burnse, což beru jako velkou komiksovou i literární událost. Celobarevná, velkoformátová kniha, skvělá pod stromeček, vypráví příběh losera, který vám vzhledem připomene Tintina. Jmenuje se Doug a krom toho, že se pohybuje na pseudoumělecké scéně a mezi punkovými kapelami své doby, řeší, jestli zvládne být rodičem. A nedopadne to dobře!

Z komiksu Charlese Burnse Naposled

Lyrika na nudapláži
Petr Borkovec – Lido Di Dante. Doporučuje Zuzana Fuksová, komentátorka Radia Wave a členka kapely Čoko Voko.

Sbírku povídek básníka Petra Borkovce doporučuju jednak z pragmatického důvodu – protože je poměrně krátká a také levná. Hlavně je ale krásně napsaná. Lido Di Dante vás vyveze do Itálie – ale trochu jiné, než jakou ji vidí turisté. Borkovcovy povídky se odehrávají na nudaplážích s výhledem na ropné plošiny, na spáleništi po borovicovém lesíku, mezi prostituty a zlodějíčky. Bavilo mě také, že všechny elementy téhle knihy jsou na stejné úrovni, že postavy nejsou důležitější než prostředí. Výsledkem takového stylu je, že si obrazy pamatuju víc než děj.

Revoluce k Vánocům
Rutger Bregman – Utopie pro realisty. Doporučuje publicista a pilný čtenář non-fiction, Michal Kašpárek.

Nedávno jsem měl velkou radost, že v češtině vyšla kniha Utopie pro realisty. Napsal ji třicetiletý nizozemský historik Rutger Bregman. Je to stručná, věcná obhajoba několika myšlenek, které na první dobrou působí velice radikálně. Bregman volá po zkrácení pracovní doby až na patnáct hodin týdně, požaduje vyplácení nepodmíněného základního příjmu a volá po otevření hranic. To všechno může většině lidí znít jako naprosté šílenství, ale zároveň pro každou z těch kauz existují poměrně racionální, přesvědčivé argumenty, které Bregman vytahuje na světlo.

Kniha není užvaněná a je opravdu pro realisty, lidi, kteří si zakládají na tom, že odmítají utopie a velikášské plány. Zároveň hezky připomíná, že západní společnost 20. století, ke které vzhlížejí konzervativci pod dojmem, že v ní neexistovaly žádné sociální experimenty, byla ve skutečnosti experimentů plná. Dokonce tak odvážných, že by si na ně dnes netroufli asi ani radikálové.

Messenger z Indie
Josef Pánek – Láska v době globálních klimatických změn. Doporučuje spisovatel Václav Kahuda, autor právě vyšlé prózy Bytost.

Česká byrokracie, indická protikladná současnost, Island a kooperující lidi v drsné přírodě. Láska v době globálních klimatických změn je nomádská kniha, která cestuje po celém světě a ukazuje ho jako vesnici plnou znesvářených lidí. Pánek přináší do Česka nečekaně svěží styl, který pracuje se zrychlenou komunikací čím dál menšího světa. Tahle kniha je krásná a pravdivá.

10 nejlepších alb roku 2017 podle Radia Wave

10 nejlepších alb roku 2017 podle Radia Wave

Pořád se držíme naší strategie a při pročítání výročních žebříčků chceme především objevovat, co nám za uplynulý rok uniklo. V druhém plánu si chceme potvrzovat a ověřovat vlastní vkus. 

Velký Český Román, konečně
Chaim Cigan – Outsider. Doporučuje literární kritik a bohemista Petr Bílek.

Z knižní produkce letoška pro mě jednoznačně vystupuje román Outsider, poslední díl čtyřdílné série Chaima Cigana alias Karola Sidona, jak už se dneska ví. Sidon dopsal tetralogii, která v Česku nemá obdoby jednak rozsahem (má 2 000 stránek), jednak i svým barokním roztažením, kdy na jedné straně jde o nejvykřičenější brakovitou popkulturu, ale na druhé straně hluboké, filozofující dílo, které čtenáře vtáhne dovnitř, ale zároveň ho nutí přemýšlet. Neservíruje předžvýkané stereotypní pravdy.

Navíc Ciganovo dílo vtahuje do dějin, od současnosti putujeme až do starého Egypta, pak zase do pětadvacátého století, člověk si v té časové ose musí dělat poznámky. Krom obyčejného světa kolem nás ten román generuje celou řadu dalších paralelních světů, kde je něco stejně a něco jinak. Vzniklo tu úžasné literární dílo pro lidi, které baví číst. Čtvrtým dílem dokázal svoje divoké románové divadlo Sidon ukočírovat. Věc, o níž jsem měl dojem, že nepůjde smysluplně uzavřít, Sidon ukončil nečekaně dobře.  

Raději opice
Petr Nikl – Jino taje opic. Doporučuje Karolína Demelová, moderátorka pořadu Liberatura.

Letos asi překvapím, nevyberu žádnou prózu ani poezii, ale dětskou knihu Jino taje opic. Jak už je u Nikla dobrým zvykem, Jino taje opic je krásná, nádherně vypravená knížka z nakladatelství Meander. Popravdě jsem myslela, že mě nebude bavit, že je spíš pro děti, ale vřele doporučuju i cynickým dospělákům. Budou si lámat hlavu nad opičími písmenkami, budou je skládat a zase rozkládat v obýváku a vztekat se, že už nemají dost fantazie. Niklova kniha je plná krátkých básniček o jednotlivých druzích opic, které jsou vyskládané z originálních opičích písmenek.

Budoucnost literatury z Neapole
Elena Ferrante – Příběh nového jména; Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. Doporučuje redaktor týdeníku A2 a webu A2larm, Jan Bělíček.

Letos vyšly dva díly pokračování bestsellerové románové ságy z Neapole, která obrací klasické přesvědčení, že progresivní literatura musí mít progresivní formu. Elena Ferrante to vzala z druhého konce a říká, že konvenční, jednoduchá forma může nést pokrokové myšlenky. Je mi sympatické, že její knihy mají zajímavý obsah, ale jsou napsané tak, aby jim porozuměl každý. Sága Eleny Ferrante je často dehonestovaná kvůli tomu, že působí jako červená knihovna, literární soap opera. Když ale člověk čte pozorně, najde v těchto knihách věci velice zajímavé, komplikované a netradiční.

Hra o trůny 2.0
John Dolan – Iliada. Doporučuje Matěj Schneider, redaktor Radia Wave.

Jednou z nejlepších knih, co jsem letos četl, je šťavnatý přepis Iliady od amerického profesora literatury Johna Dolana, který jde nejstručněji popsat jako Ilias nahlížená optikou Hry o trůny. Dolan se už necelá 2 desetiletí neživí jako profesor, ale jako břitký komentátor válečných konfliktů. Ve své Iliadě tak kombinuje své dvě životní vášně. Jako „bývalý“ básník se rozhodl přepsat Iliadu, protože „nikdo dneska nechce číst básně, a už vůbec ne básně dlouhé přes celou knihu, jak jsem sám bolestivě zjistil“. Vysvobodil tak Iliadu z obzvláště v angličtině svazujícího hexametru a navrátil do ní něco, co během staletí akademických přepisů vymizelo: sex, ultranásilí a především fakt, že řečtí bohové jsou vlastně pěkné sv*ně.

Knížka, co má groove
Karel Veselý – Bomba Funk. Doporučuje Jonáš Zbořil, redaktor Radia Wave.

Spousta spisovatelů má v Česku v roce 2017 pocit, že ještě neodvyprávěla příběhy z dob komunismu, ale málokoho napadne obsadit do hlavní role svých příběhů Lubomíra Štrougala, Antonína Panenku nebo Luďka Sobotu, a nadto jim do ruky vrazit kytaru, basu a synťák a rozhýbat je v rytmu vesmírného funku. Hudební publicista Karel Veselý, kterého znáte i z Radia Wave, letos vydal prozaický debut o tom, že dobrý groove dokáže rozdmýchat oheň v srdcích všech. Bomba Funk je otevřeně nostalgický, přirozeně vtipný a taky sympaticky bezprostřední. Veselého nekomplikované vyprávění o kapele, jejíž funkové hity mohou spasit svět, člověka naplní nadějí a radostí. Ať je hudba tvůj lék.

Bomba Funk Karla Veselého