Komu by měla společnost vzdávat hold? Socha Koněva ukazuje, jak těžké je vypořádat se s dějinami

Maršál Koněv aktuálně zakrytý plachtou není, to se však může brzy opět změnit
Maršál Koněv aktuálně zakrytý plachtou není, to se však může brzy opět změnit

Kauza sochy maršála Koněva už přerostla hranice Prahy 6 a sociálních sítí a stala se de facto kauzou diplomatickou. Měla by se socha ponechat na svém místě, odstranit nebo zakrýt? Jakou roli vůbec hrají pomníky ve veřejném prostoru a podle čeho bychom je měli posuzovat? Nejen na tyto otázky se pokusili v magazínu Přes čáru odpovědět historik Čeněk Pýcha a publicista Petr Honzejk.

„Ta socha už měla být dávno někde v muzeu, protože maršál Koněv není jen osvoboditel Československa, ale i agresivní vojenský obhájce komunistického režimu s krvavou stopou například v Maďarsku, který se podílel i na okupaci Československa 1968,“ odůvodnil komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk své přesvědčení, že socha sovětského vojevůdce má být odstraněna. I proto, že je podle Honzejka spíše apologií sovětské nadvlády v naší části světa.

Pro historika z Oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů Čeňka Pýchu nemá otázka, co si se sochou maršála Koněva počít, jednoduché řešení. Pýcha se ale kloní spíše k tomu, aby socha zůstala ve veřejném prostoru už proto, aby svou nejednoznačností vzbuzovala ve společnosti otázky. „Když tam půjde učitel se svou třídou, tak z toho může vytěžit určitou situaci, a to i díky současné diskuzi. Dá se tam naplnit více didaktických cílů,“ vysvětluje Pýcha, který se didaktice dějepisu profesně věnuje.

Maršál Koněv, socha v Praze Dejvicích

Praha 6 nechala před časem doplnit Koněvovu sochu informační tabulkou, která přibližuje maršálovy poválečné skutky. Honzejk považuje takové řešení za nedostatečné, protože i tak na místě stále zůstává dílo, jehož hlavním smyslem je vzdávat hold. „Pokud tu máme osobnosti s takto nejednoznačnou rolí v dějinách, tak je lepší si jejich roli vysvětlovat v učebnicích nebo muzeích,“ domnívá se publicista. „Když bychom společnost naučili, že hold se dá vzdát i jiným způsobem, a vznikaly by pomníky v aktuálnější umělecké formě, tak bychom možná ten problém neřešili,“ doplňuje ho Pýcha a upozorňuje, že je na místě i otázka, co by se s veřejným prostorem po odstranění sochy dělo.

„Socha Churchilla přináší do Česka debatu, která tu zatím není moc ukotvená, a kterou bychom tu měli vést, protože nás může obohatit a spojit s globálními historickými diskuzemi.“ Měla by být informační plaketa umístěna i k soše Winstona Churchilla? A kdo by měl o stavbě, odstranění a podobě památníků vlastně rozhodovat? Poslechněte si celou debatu v magazínu Přes čáru.