Komunitní pěstování je v Česku na vzestupu. Problémem je nedostatek pozemků, shodují se odborníci

Podle Radky Pokorné, autorky metodiky zakládání komunitních zahrad a vedoucí společensky prospěšného podniku Kokoza, se nicméně množství komunitních zahrad stále rozrůstá a jen v Praze se v posledních dvou letech zdvojnásobilo. „Lidé mají také čím dál větší zájem o třídění bioodpadu a kompostování, což je velká změna, protože dříve kompostovali prakticky jen ti, kteří zároveň pěstovali. Teď přibývá lidí, kteří si zařizují hnědé popelnice, aby mohli bioodpad alespoň třídit,“ dodává Radka Pokorná další pozitivní změnu oproti minulosti.

Jan Valeška|foto:archiv Jana Valešky

Jak je na tom Česko, co se týče ekologického zemědělství? Z hlediska statistiky velmi dobře, problémem je ale jeho úzkoprofilová struktura. „Většinou se jedná o pastviny v horských oblastech, což jinými slovy znamená, že produkce potravin není valná. Orná půda, která by nejvíc potřebovala být ekologicky obhospodařovaná, se do toho režimu nedostává, protože je poměrně náročné vstoupit do celého systému,“ upřesňuje Jan Valeška, průkopník takzvané KáPéZetky, tedy komunitou podporovaného zemědělství, a jeden z lidí, kteří stáli u zrodu Nadace pro půdu.

Za pěstováním zeleniny zaostává také ovocnaření, mimo jiné kvůli své časové náročnosti. „Jen v Praze je přes 40 hektarů městských sadů, které jsou z valné části zanedbané a nic moc z nich není, byť se je magistrát snaží renovovat,“ zdůrazňuje Valeška, podle kterého chybí v Česku infrastruktura celého systému včetně poradenství a technologií.

Kolik organismů žije v jedné hrsti půdy? Jak je na tom Česko v porovnání s Německem ohledně vzdělávání v ekologickém hospodaření? Kolik je v Česku komunitních zahrad? Jaké je vedle sehnání pozemku nejčastější úskalí komunitního zahradničení? A co je to bokashi? Poslechněte si celý rozhovor s Radkou Pokornou a Janem Valeškou.