Konfucius, Buddha a Ježíš vedou člověka k bdělosti, věří husitský biskup Filip Štojdl

11. červenec 2021

Filip Štojdl je výraznou osobností Církve československé husitské. V církvi vykonává funkci biskupa. Přestože by ho jeho vysoká funkce mohla vést k opatrnosti ve vyjadřování, mluví otevřeně o problémech své vlastní církve i křesťanství obecně. Nevyhýbá se ale i osobním tématům, ke kterým patří i bolestné období pochybností a ztráty smyslu života. Navzdory tomu působí jako člověk plný naděje. O svém životě i otázkách, které ho zajímají, se rozhovořil pro pořad Hergot!.

Zájem o živou spiritualitu Filipa Štojdla zavedl i k prozkoumávání mimokřesťanských duchovních tradic. „Křesťanství nevnímám jako jediný náboženství, to správný a ty ostatní jako falešný modly, který člověka vedou do pekla. Každý dobrý náboženství v podstatě vede člověka k přítomnosti, k bdělosti. To je učení, který má Konfucius, stejně jako Buddha a Ježíš,“ naznačuje svou univerzalistickou pozici v otázce výlučnosti křesťanské víry.

Jako problém na straně křesťanství zmiňuje Filip Štojdl mimo jiné příkré dualistické rozdělení lidské bytosti na tělo a duši. „Myslím si, že to jsou chybný vzorce, který se do křesťanství podloudně vloudily a dělaj tam strašnou neplechu, protože potom je sexualita špatná. Nepracujeme vůbec s tělem jako se skutečností, s darem, s milostí. Všechno od sebe oddělujeme,“ popisuje jeden z problematických příkladů husitský biskup.

Chcete vědět, co dalšího Filipu Štojdlovi v církvi chybí? Co naopak v křesťanství hodnotného nachází? Čím Filipa Štojdla inspirují mimokřesťanské tradice? Jak procházel svým temným obdobím a co mu v tomto období pomáhalo? Pusťte si celý pořad!

autoři: Petr Wagner , Dominik Čejka , Jan Škrob , Fatima Rahimi
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.