Králíček Jojo sežral vlastní ambice, když se snažil spojit satiru, nacismus a děti

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z filmu Králíček Jojo

Ve studiu dnes Aleš Stuchlý, Tonda Tesař a Tomáš Stejskal společně zavzpomínali na legendární věštkyni Jolandu a zhodnotili filmové novinky jako komedii Králíček Jojo, snímek Richard Jewell od Clinta Eastwooda nebo dokument Pěkně tučná sebeláska. Které z nich míří vysoko a dá se některý z nich označit za velký špatný?

„Byli jsme rádi, že to není tak křečovitý, jak to vypadalo z traileru,“ hodnotí film Králíček Jojo Tonda. Podle něj je příběh o malém fanouškovi nacistických symbolů filmem, který se trochu sežral vlastními ambicemi. „Pokouší se o něco, co nejde v principu dost dobře natočit,“ říká Tonda o satiře s Adolfem Hitlerem ve vedlejší roli. Malý Jojo se vyrovnává s problémy dospěláckého světa, zároveň čelí nacistům a najednou ve svém domě najde židovskou dívku, kterou hraje Thomasin McKenzie.

„Neustále do toho vstupují ti nacisti a vyrušují.“
Tomáš o filmu Králíček Jojo

„Vznikají relativně silné momenty vyprávěné dětskou optikou, které fungují, ale pak do toho neustále vstupují ti nacisti a vyrušují,“ vystihuje film Tomáš. Podle něj jde hlavní téma proti duchu příběhu. „Prvních patnáct minut jsem si říkal, že to bude konečně vtipný take na Moonrise Kingdom od Wese Andersona,“ říká zklamaně Aleš, který se dočkal jenom Waititiho infantility, která podle něj ale není tak dramatická. „Je tam několik mimořádně vtipných scén, ale bohužel zbytek tomu nedopovídá a postupně filmu dochází invence,“ uzavírá Aleš. Moderátoři nakonec vyzdvihli herecký výkon Thomasin McKenzie, kterou považují za mimořádně dobrou herečku.

Z filmu Pěkně tučná sebeláska

Skandinávský dokument Pěkně tučná sebeláska otevírá otázky kolem ženského hnutí, sociálního tlaku, přijímání vlastního těla a takzvaného fatshamingu. Podobných témat se v něm dá najít hodně, Alešovi ve filmu ale nejvíce chybí jejich hlubší prozkoumání. „Tučný dobrý úmysl, ale nedotáhnutý do konce,“ shrnuje. „Film je dost repetitivní,“ říká Tonda, kterému vadí, jakou formou tvůrci k tématům přistupují. „Dokumentaristický styl à la Erika Hníková, kdy vezmete čtyři protagonistky z obecně definovaného problému a ty časosběrně sledujete. A to nestačí,“ vysvětluje Tonda, proč by si film, který má podporovat ženy, aby se nestyděly za své tělo, zasloužil promyšlenější zpracování. „Kritizujeme pouze filmový tvar toho dokumentu,“ dodává Tonda.

Líbil by se teroristovi nový film Clinta Eastwooda? Kteří tuční herci a herečky jsou vaši nejoblíbenější? Jaké metafory se dají objevit v komedii Příliš osobní známosti? Co by na to řekla Jolanda? Jáj, bože můj, pusťte si Čelisti.