Kvér o lásce a sexu hendikepovaných. „Sexualitu neutlumíte, je třeba s ní jen umět zacházet“

5. květen 2017
Invalidní vozík

„K sexu mám už odmalička velmi kladný vztah. Chtěl jsem být sexuolog,“ říká Tomáš, u něhož se od čtrnácti let začala výrazněji projevovat progresivní choroba, kvůli které je dnes na vozíku. „Věděla jsem, že když se téma sexuality dostane mezi hendikepované, že mu lidé budou víc naslouchat, uvědomí si, že hendikepovaní mají také sexualitu,“ dodává Vladana, jedna z pěti v Česku působících sexuálních asistentek. S oběma aktéry snímku Miluj mě, jestli to dokážeš jsme mluvili o intimitě, sexualitě a vztazích.

„Asi do osmnácti let jsem byl panic. To téma mě zajímalo, ale neměl jsem za sebou praktickou část. V devatenácti letech jsem zkusil první prostitutku, díky tomu jsem se hodně psychicky srovnal, vzrostlo mi sebevědomí. V jednadvaceti jsem už nemohl chodit a začal jsem na vozíku – někdo říká, že skončil, já říkám začal,“ vypráví svůj příběh Tomáš, který si až později v komunitě hendikepovaných uvědomil, jak velké je sexualita u lidí jako on tabu. I díky přístupu své maminky, která mu vše spojené se sexem a intimitou pečlivě a otevřeně vysvětlovala, měl v tomto ohledu štěstí. Také proto se před šesti lety začal o oblast sexuální asistence zajímat.

„Spousta lidí mě odrazovala od toho, aby se podobné služby rozjely i tady, že prý na to česká společnost není připravená,“ říká Tomáš, který ale v úsilí nepolevil. A vyplatilo se. Na podzim roku 2015 bylo v Česku díky organizaci Rozkoš bez rizika odborně proškoleno pět sexuálních asistentek.

Nesexuální bytosti

„Od roku 2011 jsem měla zkušenosti s prostitucí, tantrou, prací s tělem. O sexuální asistenci jsem se zajímala už dřív, nakoupila jsem si spoustu knížek,“ popisuje Vladana. „Ale až na semináři s odbornými asistenty ze Švýcarska jsem pochopila další rozměr komplikací v seznamování a sexu u hendikepovaných. I když jsme zdraví, tak s tím máme problém, natož pak ti – o které se starají rodiče a opatrovníci –, kteří o své sexualitě vlastně ani nemohou rozhodovat.“ Vladana uvádí také konkrétní příklad. „Teď jsem volaná k nevidomému chlapci, je hodně inteligentní, dobře se učil, ale kolem dvanácti let začal hendikep cítit mnohem víc, protože to na něj začalo přicházet. Sexuologové nevěděli, co s ním, tak mu dali tlumicí prášky, po kterých ale začal být flegmatický a apatický, přestal se učit. Současně začal být hodně agresivní. Sexuální potřebu prostě neutlumíte, je třeba ji umět korigovat, zacházet s ní.“

Tomáš a sexuální asistentka Vladana

Tomáš souhlasí a upozorňuje na rodiče, kteří své hendikepované potomky často považují za nesexuální bytosti a děti, i když jim je třeba čtyřicet, padesát let. „Dokonce jsem se setkal s názorem, proč v těch lidech probouzet sexualitu, když dokázali žít bez ní,“ dodává.

Vztah na celý život?

V dokumentu Dagmar Smržové Miluj mě, jestli to dokážeš, od jehož natočení uběhnou v létě dva roky, Tomáš mluví i o vztazích. Tehdy být ve vztahu nechtěl. Jak je na tom dnes? „Moc se to nezměnilo. Pár vztahů jsem samozřejmě měl. Mě vždycky zasáhne Amorův šíp a vzplanu. Vždycky si vyberu první tři měsíce, to je nejlepší fáze vztahu, zamilovanost, poznávání se. Do těch tří měsíců koncentruji to nejlepší ze vztahu. Pro mě to je nejkrásnější čas, snad i pro tu slečnu. A pak je zas čas jít dál, sklouzává to do stereotypu. Možná jsem zatím nepotkal tu pravou. Ale rád zkouším nové věci, poznávám nové lidi,“ usmívá se Tomáš, který otevřeně přiznává, že si nedokáže představit, že by byl celý život v jednom vztahu.

„Když se mnou začne holka chodit, tak jí všechno řeknu, co mám za nemoc, jaká je prognóza, že je to genetická nemoc, takže je šance, že ji třeba bude mít i moje dítě. Tu slečnu tak možná trošku odrazuju. Ale takhle jsem si to nastavil,“ pokračuje mladík, který má podle svých slov už dlouho otcovské pudy a děti má rád. „Možná si najdu nějakou mladou maminku už s dítětem. Nebráním se tomu.“

Vladana, která se šest let živila jako tanečnice a do sex byznysu vstoupila ve čtyřiceti letech, ve filmu mluví o tzv. instantních milencích jako o kompenzaci prázdnoty. „Mám za sebou nelehké zkušenosti, ale díky nim jsem se poznala a dozrála jsem. Ale trošku jsem si zvykla na tu pohodu. Dala jsem si šest let vzdělávání, věnovala čas sobě, dlouhou dobu jsem také byla v celibátu. Teď jsem se pustila do fáze, kdy dávám prostor vztahům. Zkouším si, jak na tom jsem, když dokážu poradit ostatním,“ uzavírá Vladana.

Na cestě k orgasmu

„Mám široké spektrum toho, co nabízím. Tedy kromě pohlavního styku, žádnou penetraci. Vždycky se ptám na záměr, proč se se mnou chtějí lidé setkat. A podle toho se dál rozhodujeme. V případě práce s intimitou neexistuje nějaký koncept. Každý člověk je originál a až na místě se ukáže, co spolu budeme praktikovat. Dbám na to, abych nepracovala na úkor sebe, dělala něco, s čím nejsem ztotožněná. Kontaktoval mě pán, který byl po obrně, chtěl čistě erotický servis, nebyla tam cítit ani pokora, ani úcta. Řekla jsem mu, ať se nezlobí, ale že mu nemůžu pomoct. V tom je třeba výborná prostituce, v některých státech dodnes takové ženy zasvěcují muže a ženy jsou posílány k prostitutkám, aby měly větší zkušenost,“ přibližuje náplň a hranice své práce Vladana.

z dokumentu Miluj mě, jestli to dokážeš

S jejími službami má zkušenost i Tomáš, který chtěl mít srovnání s klasickým escort servisem. „Zajímalo mě, jak se dá pracovat se sexualitou bez pohlavního styku. Vladana se ptala, kde jsem citlivý, kde mám erotogenní zóny, zajímala ji moje nemoc. Vyzkoušeli jsme i metodu na oddalování orgasmu. Je to úžasná zkušenost. Asistentky, které neposkytují pohlavní styk, doporučuji i lidem, kteří nemají sexuální zkušenost. Je to takový mezistupeň,“ vypráví Tomáš.

Sexuální asistenti

Služby sexuální asistence jsou v Česku plně hrazeny klientem, což je běžná praxe i v zemích, kde služba funguje déle (v ČR od roku 2016). Zatím jsou poskytovány pěti ženami, často se mluví o absenci mužských asistentů, jejichž služby by mohli využívat hendikepované ženy nebo gayové. „Tohle je rozjezd, začátek, potřebujeme čas. Teď budeme pozorovat, co na to společnost a jaký je o služby zájem. Já třeba znám dívky, které by měly zájem o služby asistenta muže. Věřím, že to přijde, ale je to běh na dlouhou trať,“ reaguje optimisticky Tomáš. „Na začátku se objevovaly zkreslené informace o tom, že bude služba proplácena z veřejných peněz. Cena služby, pohybující se kolem tisíce korun, se odvíjí od toho, že u nás sociální péče není tak významná jako např. v Německu nebo ve Švýcarsku,“ doplňuje Tomáše Vladana.

„Abychom mohli mít kvalitní sexuální asistenty, tak musí mít muži srovnanou sexuální energii, jinak mohou ženu i zneužívat. Ale dobré je, že jsme spoustu lidí inspirovali, že se o tématu mluví. Spousta žen, které se živí prostitucí, najednou vzalo v potaz i to, že třeba mohou přijímat hendikepované klienty. Ale samozřejmě sexuální asistence jako taková rovná se záruka odbornosti,“ říká Vladana a opakuje, že rozvoj služby třeba i směrem k mužským asistentům v ČR rozhodně není vyloučen.

Autoři:Bára Šichanová, Filip Titlbach, Klára Chvojková

Další články autora