Lidé jsou bytosti, které selhávají, může se to stát každému, poukazuje na historii spisovatel Jiří Padevět

8. červen 2022
Záložka

„Tím, že zpracovávám ty hrůzy, si daleko líp uvědomuju, že pořád žijeme v dobrém světě. Ale pak začala válka na Ukrajině. Zároveň si myslím, že pomoc Čechů Ukrajině je hodně postavena na zkušenostech společnosti z roku 1968, kdy nás Rusko okupovalo,“ vypráví Jiří Padevět, „vychutnávač historie“, badatel a autor několika historických knih. Jeho nejnovějšími počiny jsou knížky 1945 a Kronika Protektorátu.

Jak zaznívá v anotaci knížky mikropříběhů 1945, Padevět čtenáře sugestivně vtahuje přímo do mezních životních okamžiků, nechává rozestoupit řádky učebnic a snaží se mezi nimi oživit to, co čas pohřbil pod tiskařskou černí – osudy jednotlivých lidí, kteří se pod vahou dějin buď zlomili, nebo ji dokázali unést.

Kniha Jiřího Padevěta 1945

„Už profesor Bedřich Loewenstein kdysi napsal: ‚Každý národ trpí historickým autismem, dívá se na historii z pohledu svého národa a moc nevidí, co se děje okolo.‘ U vnímání historie je ale důležité se na to zkusit dívat s odstupem,“ dodává Padevět, který se badatelsky snaží končit v 50. letech. Jde o období, které je nejtvrdší vůči obyvatelům Česka.

Poslechněte si rozhovor s Jiřím Padevětem a dozvíte se, kdy se u něj objevila touha objevovat historii, jak vznikají jeho mikropříběhy a na co dalšího se čtenáři a čtenářky můžou těšit.

autor: Jakub Pavlovský
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.