Mám 102 korun na účtu a zásobu avokáda. Zachrání finanční gramotnost chudé mileniály?

Finančně duchapřítomný člověk by měl umět zacházet s penězi i v obtížných životních situacích. Měl by mít našetřeno na opravu pračky, korunky v zubech a na zimní pneumatiky, pokud má tedy auto. Neměl by si brát půjčku na cestu na Makarskou ani na nová prsa. Měl by znát základní finanční pojmy a umět si spočítat RPSN, ať už to znamená cokoliv. Neměl by se po vyhazovu z práce stát do měsíce bezdomovcem. Teorie je jedna věc, ale jaká je praxe?

Koupě bytu, natož domku, je po zpřísnění přidělování hypoték pro prekarizované vysokoškoláky s diplomem z uměnovědy a platem pod 30 000 měsíčně nedosažitelná. Zvláště pokud chcete bydlet ve větším městě. V Brně, kde je koupě bytu po Praze nejdražší, se průměrná cena za metr čtvereční pohybuje okolo 65 000 Kč. V téhle situaci by nepomohlo ani vzdát se do smrti nakupování pumpkin spice latéček a raritních gramodesek.

I já tak mohu v otázce finanční gramotnosti sloužit pouze jako odstrašující příklad, Morana hozená do vln kapitalismu. Odmalička utrácím každé kapesné, jako by měl zítra nastat soudný den, a mám to patrně v genech. Už moje prababička musela mít opatrovníka, aby neutratila celý synův sirotčí důchod za pěkné polštářky a sardinky. Asi by docela chápala těžké zkoušky mileniálů, kteří si na internetu mohou za pár vteřin koupit tepláky s potiskem čínských nudlí a objednat si rozvážku fastfoodu až do postele.

„Zlaté pravidlo dospělých a finančně zdatných lidí je také nepůjčovat ani kamarádům, pokud si nejsme jistí, že nám to vrátí. To mezi mými přáteli neplatí. Komu zbyla stravenka navíc (peníze samozřejmě nezbudou nikomu), ten se podělí – a bude vrácení vymáhat už po víkendu. Poslední zákon: vařit si doma.“|foto: Pexels,CC0

Šetření pro děti a na lepší časy nevypadá moc smysluplně i vzhledem k blížící se klimatické apokalypse, a dekadenci to tak zesiluje. Kupujeme avokádové chlebíčky a vejce Benedikt, jako by zítřek nebyl, místo abychom nad klávesnicí v zaměstnání, kde samozřejmě fakturujeme v rámci švarcsystému, žvýkali oběd z krabičky. V této situaci bují weby jako Skrblík.cz, které nabízí rady, jak ušetřit v domácnosti i při šizení nutných výdajů. Radí, že v létě je třeba sbírat borůvky a houby, a zároveň ve vedlejší liště nabízí kontextová reklama letenky do Dubaje za 9 400 korun. Aspoň u mě tak dochází k paradoxnímu jevu – snažím se ušetřit, abych mohla posléze ještě více utratit.

Internety radí, že bychom měli mít spořící účet, na který pravidelně přispíváme – já investuji do vlněných čepic a tenisek, snad se to jednou zúročí. Dále máme mít plán na penzi. Já si pořídila dítě a doufám, že mě jednou nenechá v LDN. Finančně způsobilý občan by měl při nákupech srovnávat ceny a nekupovat produkty v sezóně, kdy jsou nejdražší. Z toho jsem se částečně poučila, a když v první třetině měsíce utratím téměř vše za již zmíněné exotické plody, vařím zbytek měsíce rýži s mrkví a těstoviny, pomocníky všech lidí, kteří čekají na výplatu. Ve středním věku bych měla mít finanční polštář, který by měl hravě pokrýt alespoň tři kritické měsíce bez příjmu. Na ten svůj si zkouším nelehat, protože má podobu rodičů, u nichž bych musela žebrat o almužnu.

Čtěte také

Prolomit vlny: Ve 28 letech v menším, horším a dražším bytě než v prváku na vejšce

Chytré finanční mozky také ví vždy přesně, kolik mají na svých účtech peněz. Je to tak, každý den kontroluji, kdy mi přijde výplata, ačkoli vím, že až desátého. K dnešnímu dni se mi na účtu válí a neznehodnocuje 102 korun. Naštěstí mám zaplacený Netflix a ve spíži několik konzerv kokosového mléka a cizrny, takže mohu přežít a neopouštět byt. Zlaté pravidlo dospělých a finančně zdatných lidí je také nepůjčovat ani kamarádům, pokud si nejsme jistí, že nám to vrátí. To mezi mými přáteli neplatí. Komu zbyla stravenka navíc (peníze samozřejmě nezbudou nikomu), ten se podělí – a bude vrácení vymáhat už po víkendu. Poslední zákon: vařit si doma. Ten se dá dodržovat jen v případě nula peněz na účtu, zbytek života je nutné na dřeň využívat nezadatelné právo utratit všechno za ovesné kaše posypané plody goji k snídani. Kdo neutratil poslední peníze za charterové lety do Tbilisi a fair trade vlněné deky, ať hodí kamenem.

Ale když dáme vtípky stranou, nepřijde mi zrovna překvapivé, že v zemi přetížené exekucemi, která má každoročně schodkový rozpočet a kde si ke studiu na vysoké škole pořizujete kontokorent, na tom nejsme s finanční gramotností nejlépe. Jenže samotná finanční gramotnost je vám k ničemu, pokud jste jako zaměstnanec vykořisťován nebo máte „jenom“ nízkou mzdu. Pokud se dříve s ohledem na pomíjivost finančních statků říkalo, že peníze budou, a my ne, tak nyní pro mou bublinu platí – peníze nebudou a my taky ne. A nezmění na tom nic ani přesvědčení zasloužilého rappera o tom, že hlavním traumatem dnešních mladých je bohatství. Neplatí to ani na planetě Praha.