Máme tvoji dceru, vyzvedni si ji v bordelu. I tak se zastrašují novináři v Česku

Magazín Index of Censorship mezi záhadná úmrtí čtyř novinářů počítá i smrt Alexandera Ščetinina ze zpravodajské agentury Nový region, kterého nalezl přítel v křesle kyjevského bytu se smrtelným průstřelem hlavy a revolverem ležícím nedaleko těla. Podle oficiálního vyšetřování ukrajinské policie měl na konci srpna známý ruský žurnalista na svoje narozeniny spáchat sebevraždu. Ščetinin se před dvěma lety dobrovolně zřekl ruského pasu po ukrajinské revoluci. Stěžoval si na nátlak ruské vlády na novináře jeho agentury, kterou založil na Uralu v roce 1998 a z níž posléze odešel a založil ji znovu na Ukrajině.

Byl druhým ruským novinářem, který v té době za podivných okolností v Kyjevě zemřel. Pár týdnů předtím vybuchl automobil známého reportéra online deníku Ukrajinská pravda Pavla Šeremeta uprostřed křižovatky. Stejně jako Ščetinin i on byl známý svými kritickými postoji proti ruské, ukrajinské a běloruské vládě.

Mafiánská ochranka

Český investigativní novinář Janek Kroupa se s násilím často nesetkává. Naposledy se kvůli kauze pral před osmi lety. Jedna příhoda související s rozkrýváním zločinů Berdychova gangu se mu ale stala před třemi měsíci. „Když jsem byl u soudu jako svědek, tak si jeden z odsouzených přejížděl prstem po krku, jakože si to se mnou vyřídí, až vyleze. Dostal tehdy asi dvanáct let, a po osmi byl venku. Před pár měsíci jsem ho potkal v obchodním centru v Praze a on na svůj slib nezapomněl. Seděl jsem na schůzce s jiným mafiánem, který tam měl svoji ochranku, když tento člověk vběhl ještě s nějakou partou do restaurace a uviděl mě. Vstal jsem, že se budeme prát, ale samozřejmě bych prohrál. V tu chvíli mezi nás skočila ochranka gangstera, se kterým jsem seděl, a řekla mu, že dokud budu sedět v restauraci, tak se mi nesmí nic stát, a až odejdu ze schůzky, tak ať si se mnou dělají, co chtějí,“ vypráví žurnalista Českého rozhlasu.

Z diskuse Novináři a aféry. Janek Kroupa|foto: Jan Bohdal

„Přemýšlel jsem, jak se z toho dostat, protože tam nebyl jiný východ. Před skončením schůzky jsem šel na záchod a po cestě jsem pomlasknul a pomrknul na ‚svého‘ člověka. Vyprovokoval jsem ho a on na mě vystartoval. Porušil dohodu a ochranka mafiána ho vytáhla ven a zlomila mu nos. Já jsem mezitím utekl,“ popisuje Kroupa a dodává, že pár pohlavků nebo nadávek by měl zvládnout každý novinář.

Dceru máš v bordelu

Vedle dvou nejzávažnějších případů násilí na novinářích, tedy vraždy Václava Dvořáka v roce 1992, za níž stál František Mrázek, a objednávky vraždy Sabiny Slonkové o deset let později, vzpomíná ještě na jednu událost, která se mu vryla pod kůži. „Byl to novinář, kterému unesli dítě. Možná se o tom tehdy vůbec veřejně nemluvilo, ale my kolegové jsme to věděli. Souviselo to s Mrázkem. Tehdy mu zavolal: Hele, máme tvoji dceru, je tady v bordelu. Nechal ji tam jen sedět, ale pro otce byl zážitek, kdy si šel svoje dítě vyzvednout ke gangsterům, tak šokující, že se tehdy na kauzu vykašlal,“ říká Kroupa.

V našem regionu si novináři pomalu zvykají hlavně na veřejné útoky z nejvyšších politických míst. „Někteří z vás jsou špinavé protislovenské prostitutky a za tímto výrazem si stojím,“ řekl minulý měsíc slovenský předseda vlády Robert Fico na tiskové konferenci po zasedání slovenské vlády v souvislosti s údajně předraženými akcemi slovenského předsednictví Evropské unie. Premiérovi se nelíbilo, kolik prostoru žurnalisté věnovali „whistleblowerce“ z ministerstva zahraničí Zuzaně Hlávkové, která na podezřelé hospodaření upozornila.

Sabina Slonková|foto: Adam Kebrt

„Dřív to bylo tak, že na novináře neustále někdo podával trestní oznámení pro pomluvu, my jsme stále chodili na policii něco vysvětlovat, policie to pořád odkládala a strašně to zdržovalo. To už se neděje. Dnes jsou útoky veřejné, adresné a osobní. Politici vystoupí ve Sněmovně a problém takzvaně personifikují. Jmenovitě atakují konkrétní novináře, ostrakizují je a označují je pro své příznivce jako nepřátele lidu a ‚nás‘. Politik tak neřeší problém, na který novináři upozorňovali, ale to, že je obětí nenávistné kampaně. Je to klasický projev jisté míry radikalizace,“ říká Janek Kroupa.

I v souvislosti s vraždou ruského novináře Pavla Šeremeta se podle informací ČTK spekuluje o tom, zda za jeho smrtí nestáli ukrajinští nacionalisté. Podle znepokojivé zprávy časopisu Index of Censorship se největším nepřítelem novináře pomalu stává nedůvěřivá veřejnost.

Poslechněte si rozhovor s Jankem Kroupou o zastrašování novinářů.