Máme zlost na popírače covidu? Zkusme jejich situaci a útěk od reality pochopit
Mnoho Čechů nevěří, že pandemie koronaviru skutečně existuje a může mít fatální zdravotní důsledky. Možná jim už ale nezbývá nic moc jiného než tato falešná představa. Pohrdat jimi, vysmívat se jim a povyšovat se nad nimi může být možná úlevné. Větší smysl ale dává zamyslet se nad tím, co je k popírání současné situace vede.
V efektivnost opatření proti šíření koronaviru věří čím dál méně Čechů. Podle CVVM je za účinné považovalo v září jen 46 procent lidí oproti 86 procentům v červnu. Roste také počet lidí, kteří celý problém pandemie popírají, nevěří oficiálním statistikám a datům, případně začínají být sobečtí nebo zcela lhostejní k nakaženým, pro které může mít nemoc fatální důsledky.
„Je mi srdečně jedno, kdo s tím covidem zemře. Je mi to fuk. Jde mi hlavně o život mých dětí,“ můžeme se dočíst na Facebooku. Pod jedním mým statusem se pustil kamarád do polemik na téma „celý kovid je nesmysl“. Přátelé v nemocnicích mu prý existenci a nebezpečnost nového koronaviru nepotvrdili, nemocní jsou jen na papíře. Hvězdy showbyznysu mu prý osobně tvrdily, že jim někdo nabídl peníze za lhaní o tom, že covid může mít vážné zdravotní dopady.
Ve svém okolí vidím dva poměrně odlišné tábory v přístupu k pandemii, ochraně a dodržování pravidel. Skupina, ke které patřím i já, jsou ti, kteří mají práci poměrně jednoduše jim umožňující přesunout se do home officeu bez výraznějšího ekonomického ohrožení. Máme to štěstí, že můžeme celkem snadno omezit kontakty s druhými na minimum a činíme tak. Často vidíme v pandemii hrozbu, nakupujeme respirátory a dodržujeme nejen tři R, ale ještě něco navíc.
Druhou skupinou jsou ti, kterým práce a ekonomická situace takový postup neumožňuje. V obavách o zdraví a dopad situace na zdravotnictví jsou mnohem méně angažovaní. Všichni rozhodně nepatří k popíračům nošení roušek a šiřitelům falešných zpráv, ale často nevidí celou situaci tak fatálně a nechtějí se omezovat. Štvou je hlavně ekonomické dopady, které se jich buď již dotkly, nebo se jich dotknout mohou.
Nedávno mě vezl taxikář. Stěžoval si, že mu razantně poklesly příjmy, vozí málo lidí, nevydělává. Celá korona ho nesmírně štvala, považoval ji za výmysl, ochranná opatření by se podle něj měla zrušit, aby lidi mohli normálně žít. Argumentům a faktům o šíření nemoci a dopadech nevěřil. Možná proto, že je nucený trávit čas s velkým množstvím cizích lidí, kteří pro něj představují zdravotní riziko. Být v takové situaci, možná bych i já raději věřila tomu, že je celá dnešní situace zbytečně vyhrocená, a vybrala si popření.
Zároveň těžko můžeme chtít po některých lidech soucit a výrazné omezování se na úkor druhých, pokud jsme jim léta tvrdili, že je každý svého štěstí strůjcem. Léta opakování téhož a rezignace na společenskou solidaritu se politikům vrací v jedné z nejtěžších situací, kterým kdy svět i Česká republika čelily. Oproti jaru se také celkově změnilo společenské klima. Na jaře nám ekonomové opakovali, že do ekonomiky musíme nalít peníze. Veřejné figury mluvily o nevyhnutelné změně fungování společnosti. Měla nám všem ulehčit, mluvilo se o zkrácení pracovní doby, větší podpoře strádajících a chudých, poklesu cen nemovitostí a nájmů a kdoví o čem dalším.
Čtěte také
Půl roku nato slyšíme, že na další subvence stát nemá peníze a všechno, co utratil, přišlo vniveč. Dobíhají nás neřešené problémy z minula spojené s prací načerno a exekucemi. Řada lidí už jednoduše nemá z čeho brát.
Vysmívat se odmítačům roušek a lidem, kteří obcházejí bezpečnostní opatření, je snadné, ale krátkozraké. K popírání mají své důvody, stejně tak k sobeckosti. Matky často čeká šílenství domácího vzdělávání a péče o děti, kterým zavřeli školy, s mizernými 60 % platu. Pro ty, kteří budou muset dále chodit do práce, nemusí být snadné přijmout současnou situaci a každodenně se vystavovat nákaze potenciálně smrtelnou chorobou.
A jak mají tito lidé žít v očekávání zásadního ekonomického propadu, když už na jaře neměli našetřeno ani na měsíc běžného fungování? Tihle lidé si pandemii prostě nemůžou dovolit. Co ale můžou, je semknout se s druhými nad představou, že covid je ve skutečnosti spiknutí.
Dřív než se popíračům covidu vysmějeme a odsoudíme je, mohli bychom se pokusit zjistit, v jaké situaci jsou a co je k popření reality vede. Na rozdíl od nás si pandemii často nemohou dovolit. Poslechněte si glosu Johanny Nejedlové.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
