Mámo, jsme v televizi: Rodinné reality show po česku

15. červenec 2015

Dovolená v protektorátu, Farmář hledá ženu, Výměna manželek... Odkud se rodinné reality show vzaly, koho nám ukazují a kdo se na ně dívá? O tom, proč se vlastně lidé chtějí přes televizní obrazovku vrátit k sobě domů, jsme mluvili s novinářem Kamilem Filou a sociologem médií Jaromírem Volkem.

Zatímco dříve jsme sledovali skupinu výjimečně vypadajících lidí na nějakém luxusním nebo exotickém místě, v nových reality show už nevidíme nic exkluzivního. Nenahlížíme do života Ozzyho Osbourna nebo Hulka Hogana. Najednou se setkáváme s lidmi, kteří žijí na nižší úrovni než střední třída a kteří se ani nechtějí posunout někam dál. Peníze přitom pro ně nejsou hlavní motivace. Účast v reality show je placená špatně, v některých případech, pokud nevyhrajete, vůbec (Prostřeno).

Podle Kamila Fily se lidé prostě chtějí vidět v televizi, ačkoliv tam nevypadají atraktivně a nedopadne to pro ně dobře. „V návaznosti na sociální sítě obrovsky vzrostla touha po sebeprezentaci. Zároveň se snižuje životní úroveň a lidem stačí poměrně málo k tomu, aby měli pocit, že jejich status stoupl. ‚Byl jsem v televizi‘ je pro ně dost zajímavé na to, aby do toho opakovaně bez další přidané motivace šli.“

Sociolog médií Jaromír Volek se mimo jiné dotkl i problematické etické roviny reality show, ve kterých se pracuje s malými dětmi. „Co si myslet o rodičích, kteří mají dítě v předškolním věku a rozhodnou se, že mu na pár týdnů vymění maminku? Vystaví ho těžkým psychickým situacím, které pro něj nejsou zpracovatelné. Podle mě by se těmito rodinami měla zaobírat jistá instituce, která se věnuje péči o děti.“

Čtěte také

Vedle otázky, kdo a z jakých důvodů vlastně do reality show jde, jsme se bavili i o divácích, pro které celá věc vzniká. Zatímco reality show typu Vila sledovali spíš mladší lidé, rodinné show fungují pro starší generace. Podle průzkumů, které sleduje Jaromír Volek, jsou to často lidé ve věku 50+, spíš maminky než tatínkové, spíš babičky než dědečkové a lidé z nižších středních a nejnižších sociálních vrstev. Ti, kteří se rádi zasmějí nad neštěstím někoho jiného, což jim umožňuje kompenzovat svoje vlastní neuspokojivé životy. Poslechněte si víc v diskusi.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.